O prvním prosincovém víkendu se vypravila oddílová rada a několik málo dalších jedinců, kteří akci měli za odměnu na tradiční mikulášský víkend do Prahy.
Letos nás jelo trochu méně než obvykle – Franta M.P. byl nemocný, během týdne se dále odhlásili Kruťák a na poslední chvíli i Tejda a Majkl s Lukynem jeli raději na nadhazovací kliniku do Mostu. Kdo tedy zůstal: Učeň, Káně, Jeleň, Lukáš, Klikouš, Želva, Vevča a Pajda, iniciátor celé akce. Vlak, co jsme s ním jeli, byl opravdu velmi plný, takže jsme seděli každý sám, nejvýše po dvou, takže jsme nemohli řešit žádné oddílové věci. V Praze, na hlavním nádraží, jsme vystoupili chvilku po šesté a jako již tradičně jsme se vydali i s batohy na procházku večerní Prahou – na Václavák (tam se musel jít Jeleň vyčůrat, čekali jsme na něj asi 15 minut!) – kolem Stavovského divadla na Staromák (díky Jeleňovu čůrání jsme nestihli letos orloj!) – Karlovou ulicí na Karlův Most – na Malostranské náměstí – Nerudovou ulicí na Pražský hrad – přes Jelení příkop – okolo tunelu Blanka do Dejvic – na „Kulaťák“ a do klubovny kmene LLM Walden. To bylo pro dnešek vše. Po večeři snad ještě někdo hrál místní hry, ale to už jsem šel spát. V sobotu jsme ráno vstávali kolem půl osmé. Po snídani a trochu chaotických přípravách jsme vyrazili na metro, metrem na stanici „Hradčanská“ a odtud pěšky na Loretánské náměstí, kde byl v 9.00 sraz na tradiční Mikulášskou hru „Pražská domovní znamení“. Jeleň opět zdržoval, takže jsme procházeli Hradem právě v okamžiku střídání hradní stráže, což nás zdrželo ještě víc. K Loretě dorazili s menším zpožděním, splavení jak koně. Nebyli jsme naštěstí poslední, takže to nebyl takový trapas. Po nás ještě pár lidiček přišlo a mohli jsme začít. Huronka z kmene Strážců údolí přečetla úvodní motivaci a vysvětlila pravidla – pak jsme si museli najít obálky s úkoly, které jsme měli plnit až do 12.00, kdy byl sraz u Orloje. Letos se hra odehrávala spíš na Malé Straně, teprve poslední úkoly směřovaly ke Staromáku. Měli jsme najít cca 17 znamení a zaznamenat čísla jejich domů do archu a kromě toho jsme plnili další úkoly – měli jsme požádat 3 lidičky, aby nám nakreslili na druhou stranu archu lišku, napsat básničku s tématem domovních znamení, pomoct vodníku Vaněčkovi zachránit žábu, přejít Karlův most svázaní uzlákem a ještě další… Nám s Kánětem se nepodařilo zachránit žabku a nenašli jsme znamení rolničky a tak jsme skončili až na 5. – 8. místě. Jen nechápeme, že se před nás dostal Jeleň s Vevčou, když měli splněno méně úkolů… Po vyhlášení výsledků a rozchodu jsme se vydali na Betlémské náměstí do naší oblíbené hospůdky vedle Kaple Betlémské. Bohužel bylo plno. Naštěstí hned za rohem byla další, skoro prázdná a menu za 79,- Kč nebyla tak hrozná cena. Kluci, co si dali „jen“ smažený sýr s hranolkama platili víc, než my. Jeleň si pro změnu dal dvojitou porci suchých hranolek. Po obědě jsme si dali rozchod. Většina vyrazili s Učněm do Jun shopu na Haškově ulici, Káně šlo na výstavu o vynálezci kontaktních čoček Otoo Wichterleovi a já vyrazil za nákupy. V 15.30 jsme si dali sraz na „Kulaťáku“, odkud je to do divadla Semafor opravdu kousek. Letos jsme sehnali lístky na Suchého úpravu klasické operety Mam´Zelle Nitouche. Šla s námi i Irí, členka dalšího kmene LLM, Tussilago. Ta se nejprve divila, proč se do toho Jeleňa tak navážíme, ale než večer skončil, tak říkala, že už tomu rozumí. Divadlo se mi líbilo, Suchého úpravy jej oživily (zejména scény „plukovníkův strašný sen“ a ta, jak se matka představená snaží dostat do divadla bez lístku). Po skončení divadla jsme se odebrali do klubovny a pak ještě kluci výjimkou mne a Jeleňa (a Irí, ale to není kluk) ještě vyrazili na Vyšehrad, na Slavín, zapálit svíčku na hrob A.B.Svojsíka. Bohužel hřbitov byl v tuto hodinu již zavřený. Přesto si vycházku celkem pochvalovali. Neděle : Ach, ta ranní vstávání. Díky delšímu snídaní, balení a uklízení (hádejte, kdo opět nejvíc zdržoval?) nám vypršela platnost celodenních jízdenek na metro zakoupených včera. Přejeli jsme na „Muzeum“, kde jsme zjistili, že výstava Vynálezci a vynálezy je v nové budově Národního muzea otevřena až od 10.00 hodin. Šli jsme si tedy mezi tím uschovat batohy na hlavní nádraží, ale úschovny byly moc drahé, tak jsme se dohodli, že se vystřídáme u jejich hlídání. Já jsem začal a pak mne vystřídali Klikouš, Želva a Vevča. Až do odjezdu byl rozchod a tak, to, co jim zbyly ještě peníze, vyšli za vánočními nákupy. Hádjte, kdo došel poslední a kvůli kterému nám ujel dřívější vlak. Ano, správně, Jeleň, tentokrát ještě s Učněm. Ve vlaku jsme sice seděli v jednom kupé, ale byli jsme dost unavení na to, abychom něco projednávali. Jen Káně se snažilo naučit dopis Taťány Oněginovi. (Pajda)