Historie oddílu

 

1. Nejstarší skautské období aneb z šera dávných věků (1968 – 1970)

Oddíl byl založen v období tzv. „Pražského jara“ 26.4.1968 a prvním oddílovým vůdcem se stal Jiří Rufer – Rolf. Vedle něj se ve vedení objevují Wili a Hasan. První oddílová výprava se konala 9 dnů na to 5.5.1968. Sraz byl v 5.55 hodin na nádraží. Jelo se do Valtic a cílem výletu byl Opičák – památná borovice nedaleko Tří grácií. Do konce školního roku proběhlo ještě několik výprav, zálesácké vaření a honba za pokladem. První dvě družiny byli Jaguáři a Havrani. 1.letní tábor se uskutečnil u Sološnice v Malých Karpatech na Slovensku. Trval jen 10 dní a ve stanech, tehdy ještě bez podsad, spalo jen 14 chlapců. Tábor byl ve znamení stavebních prací a služeb v kuchyni. Byla to dobrá škola táboření.

Počátkem nového školního roku vstoupilo do oddílu mnoho nových nadšených chlapců a vznikají nové družiny. V říjnu 1968 je založena družina Štik. Její historie je psána až do dnešních dní. Škoda jen, že v posledních letech to spíš vypadá, že se každou chvíli rozpadne. Probíhají první ročníky tradičních oddílových akcí – vánoční besídka, zimní přechod Pálavy ad. Jinak je rok spíš ve znamení činnosti družin. Ve Štikách a Jaguárech se objevuje družinový duch „Fantom“, který straší až do tábora. V červnu probíhá okresní sraz junáků na Sirotčím hrádku, kde oddíl vítězí v závodu skautské zdatnosti. 2.tábor se koná opět u Sološnice. Kromě tří našich oddílových družin se jej účastní skauti z Ladné a Poštorné. Na táboře vrcholí řádění „Fantoma“ (Homér a Kobra). Do oddílové historie se zapisují historky s krávami, Silverovou baterkou ad. Poprvé se hraje americký pasák (softball).

V novém školním roce je založena první družina Roverů, která pomáhá s vedením oddílu. Ta, kromě vydávání dvou oddílových časopisů (Kopírák a Podpapírák) hodně muzicíruje a tak vzniká první stejnojmenná oddílová skupina. Na podzimním srazu u Ladné opět vítězíme ve většině srazových soutěží. V rámci jarního okresního srazu opravujeme cesty na Sv.Kopečku u Mikulova. 3. Letní tábor se koná na novém tábořišti „U seníku“ nedaleko Bítova. Kousek od nás táboří i Vlčata. Je zde postavena dosud historicky nejvyšší táborová věž 11,5 m vysoká. V celotáborové hře jsme se vydali za pokladem Aztéků podle deníků španělského dobyvatele Cabeza de Vacy (připravoval Homér). Roveři během tábora staví slavnou zemljanku. Pamětníci tvrdí, že nejhezčí hranici viděli na tomto táboře. Stavěl ji Wili. Na konci tábora se pekl beran. Po skončení tábora byla během prázdnin rozpuštěna skautská organizace, jako vše co souviselo s „Pražským jarem 1968“…

2. Oddílové období „Bílý bizon“ (do roku 1975)

Po rozpuštění junáka byl oddíl donucen vstoupit do jednotné organizace dětí a mládeže totiž do Pionýra. První skupina pracovala při ODPM (současná Duhovka). Aby byla zachována kontinuita činnosti, je vzata jako motivace činnosti oddílu Kniha lesní moudrosti Ernesta Thomsona Setona, kterou se podařilo na poslední chvíli vydat nakladatelství Olympia. Oddíl se tak měl stát woodcrafterským kmenem, řízeným kmenovou radou, z družinek měly být rody apod. Řekl bych, že zůstalo jen u zbožného přání a že k tomu nikdy fakticky nedošlo. Škoda. Během roku zanikají postupně oddílové časopisy. Kromě tradičních oddílových akcí pořádáme Besídku k MDŽ, kde poprvé veřejně vystupuje nová oddílová skupina Brzdaři. Na jaře se koná honba za pokladem Akce Žofie. Tábor se koná na novém místě v údolí říčky Oslavy (podle výskytu vzácné květiny pojmenovaném na údolí bramboříků) u obce Senorady. Táboří s námi i Vlčata, dovážíme vodu z Vydrova mlýna, nákupy nosíme pašeráckou stezkou. Poprvé se objevuje věčný oheň a oddíl přijímá název Bílý bizon.

1971 – 1972 činnosti zahajujeme táborákem na Rolfově zahradě. V září je proveden velký nábor nováčků a přichází 30 nových členů. Z akcí – hokejový turnaj, mezidružinová soutěž ve sběru, cyklistické závody ad. 5. Oddílový tábor se konal opět v Senoradech, opět společně s Vlčaty. Byl postaven obludný patrový stan. Proběhla hra Poklad Černé růže (chystal Laďa Šamalík) s doplňováním písmen do lodního deníku. Poprvé se objevuje táborové strašidlo Mucmoch.

1972 – úroveň oddílu jde nahoru, což jde poznat na průměrné docházce – dlouho nepřekonaný rekord z května 1973 88% (20 členů z 37 mělo 100%). Kromě tradičních akcí probíhají nové – zkouška odvahy na městském hřbitově, lyžování na Lopeníku, PSO (pionýrská stezka odvahy – něco jako Svojsíkův závod) – vyhráváme okresní kolo a hlídka starších postupuje i do národního finále, kde končí druhá! V soutěži deníků časopisu 7 pionýrů vítězí Husar a Márty. Tábor smůly Senorady 1973: zasekla se vlajka na stožáru (musel být vykopán), nedaří se rozdělat oheň třením. Opakuje se poklad Aztéků, hraje se softball, vyrábí se lynority.

1973 Éra oddílu Bílý bizon vrcholí. Na podzim sraz turistických oddílů pod Landštejnem – 1.místo v PSO a orientačním běhu. Z dalších akcí – vyděláváme si peníze i odchytem zajíců. Výprava na Dobrou Vodu a ke Štefánikově mohyle na Bradle. Vítězíme i v soutěži Zlatý list. Tábor Bítov 1974 nové tábořiště „U žabího jezírka“. Programový vedoucí tábora je Homér. Nezvyklé žabí koncerty, našim uším dosud nezvyklé. Během tábora odjíždí celý oddíl reprezentovat Jihomoravský kraj na celostátní sraz turistů na Tále v Nízkých Tatrách.

Rok 1974 – 1975 byl koncem Bílého bizona. Nový název oddílu ani jeho náplň se nelíbila funkcionářům OV SSM a tak jsme byli přinuceni si po 4 letech název změnit. Volíme jméno podle symbolu našich táborů – věčného ohně Plamen. Oddíl funguje hlavně díky tradičním akcím. Tábor Chorouš Bítov 1975 – účastníky klátí časté nemoci. Prý poměrně malý tábor – jen 22 účastníků a poprvé i Hasanův pes Rea. Vzniká první táborový černobílý film, který natočil Robin a namluvil Bimbi. Opět Aztécký poklad (tentokrát Husar). Po nás přijíždí na tábořiště Fosfa.

3. Období PTOM Plamen (až do roku 1989)

Následující období je charakterizováno velkým počtem členů (po náboru v září 1975 až 66!) ze všech škol v Břeclavi. Oddíl je proto rozdělen podle příslušnosti členů na tři skupiny „barvy“. Kromě toho jsme registrováni i jako TOM (turistický oddíl mládeže) při TJ Lokomotiva Břeclav.

Činnost oddílu vychází z jeho tradičních akcí – podzimní a jarní vícedenní výpravy (od roku 1976 i zimní), turistické srazy (nejprve spřátelených oddílů v Ostravě a od doby, kdy Homér začal pracovat na ODPM tak i naše okresní), hlavně pokračují letní tábory, kdy se pravidelně střídají tábořiště:
1976 – 1978 Senorady, 1979 – 1980 Bítov, 1981 – 1984 Senorady, 1985 – 1986 Bítov, 1987 – 1989 Senorady

Kromě dosud tradičních akcí vznikají nové: například PSPOP (pochody smrti prvního oddílu Plamen) na počest velikonoční výpravy do Adršpachu v roce 1977. Od prvních oddílových hor na chatě pod Lysou horou v roce 1976 jezdí oddíl vždy mezi vánočními svátky a Silvestrem na hory – oblíbeným místem jsou zejména Mosty u Jablunkova, V roce 1978 odjíždí oddíl z tábora v Senoradech na velkou putovní hru na Pevnosti (expedici po hraničním opevnění v okolí Opavy). V roce 1979 pak oddílová rada podniká Cestu do Země Nikoho aneb splutí Berounky na vorech a pěší puťák do Českého krasu a lomů v okolí Karlštejna. V letech 1980 – 1981 pracují starší členové na obnově turistické základny v Nemecké a zároveň podnikají túry po okolních hřebenech Nízkých Tater.

V této době využíváme slevněné jízdenky TJ Lokomotiva a vyrážíme i na výpravy do vzdálenějších lokalit: Děčínské skály, Slovenský kras, Český ráj, Kokořínský důl ad., zejména o velikonočních prázdninách.

O prázdninách pořádá Homér, který v tomto období pracuje na ODPM, velké putovní cyklistické expedicev roce 1981 na Rujánu a v roce 1982 na Balkán do Bulharska. Ve stejných letech probíhají i první vodácké puťáky – 1981 Lužnice, 1982 Ohře, 1983 Sázava, 1984 Ohře, 1985 Vltava, což později vedlo i k založení vodáckého oddílu v Břeclavi, který zpočátku vedl Luboš Krátký, bývalý člen oddílu.

V letech 1980 – 1983 funguje v oddíle i dívčí družina Myšky, která se však záhy osamostatňuje a vzniká spřátelený dívčí oddíl Kometa, se kterým v následujícím období děláme, zejména k radosti nejstarších členů a instruktorů, spoustu společných akcí. Taky řada „Plameňáků“ chodí s „Komeťačkami“. Na základě těchto aktivit vzniká v roce 1987 nadoddílové sdružení Sněm, ve kterém se kromě Plameňáků a Komeťaček angažují taky jejich kamarádi a sourozenci, nečlenové oddílu. Sněm pořádá společné akce až do roku 1991. Členové Sněmu stáli také u založení oddílu a střediska ve Staré Břeclavi – současného Ymca Skautu.

U příležitosti 10.tábora (Senorady 1977) a 20.tábora (Senorady 1987) se uskutečnily setkání bývalých členů oddílu. U příležitosti toho druhého vychází i vzpomínková brožurka S Plamenem zachycující historii prvních 20 let oddílu. Bohužel se dosud nepodařilo zpracovat „druhých dvacet“.

4. Období obnovené činnosti junáka (1990 – 2004)

Po sametové revoluci na podzim roku 1989 je obnovena skautská organizace a oddíl se počátkem následujícího roku registruje v obnoveném břeclavském středisku. Obnovovací shromáždění zájemců o skauting se koná 13.1.1990 v sále LŠU. Vznikají oddíly v Poštorné i Staré Břeclavi. Z nových zájemců vzniká i 2.oddíl Bílý bizon, v jehož vedení se angažují bývalí Plameňáci Pajda, Štrůdl a Perník.

Prvním oddílovým vedoucím po obnovení Junáka se stává Paul Helešic, ale do jeho plnoletosti mu pomáhá i Pažit, Martin Čapka. Ten posléze odchází do střediska ve Staré Břeclavi, se kterým vstupuje do YMCA skautu. První tábor „pod junáckou vlajkou“ se koná symbolicky na nejhezčím oddílovém tábořišti v Senoradech. V následujících letech je na tomto místě tábořit referátem ŽP v Třebíči zakázáno a oddíl pak dlouho střídá další tábořiště na Oslavě – Střelnice pod Novou Vsí u Oslavan a druhé pod obcí Čučice.

V tomto období však vznikají dvě historické černé díry, kdy není nic známo o složení oddílu ani jeho činnosti (nedochovala se žádná kronika, zápisník vůdce či bodování). První je v letech 1991 – 1992, kdy byl vedoucím oddílu stále Paul. Druhé je pak od roku 1998 do roku 2004, kdy se při vedení oddílu vystřídali Pavel Dufek a Martin Stöhr – Netopýr. V mezidobí (1992 – 1998) vedl oddíl Petr Kunc – Mezulán a oddíl, ač omlazen (základem oddílu se stávají družiny vlčat) se v činnosti blížil svému předrevolučnímu standardu. Díky otevřeným hranicím vyráží oddíloví roveři i na zahraniční expedice, na něž navazuje později až výprava do Rumunska v létě 2010. V roce 1995 s námi na táboře pobývají jeden týden i holandští skauti.

Počátkem devadesátých let, jsme za pomoc při sázení stromků v Bílých Karpatech získali do dlouhodobého užívání dřevěnou boudu, ukrytou v nádherných bukových lesích pod Velkou Javorinou, kam od té doby směřuje většina oddílových vícedenních výprav včetně těch zimních.

Dvě oddílové krize – první, kdy na táboře v roce 1998 tábořilo jen 8 chlapců (historicky nejméně) i druhou po prázdninách v roce 2004, kdy v oddíle zůstala jen jedna družinka starších chlapců – zažehnává oddíl sloučením s oddílem vlčat, který vedl Pancho, Lubomír Richter. V roce 2004 se do vedení oddílu vrací i Pajda, Vlastimil Kubát, který se pokouší navázat na zlatou éru oddílu před rokem 1989 i na své zkušenosti z vedením woodcrafterských kmenů – v této souvislosti lze vzpomenout na dva oddílové tábory na říčce Libochovice pod obcí Radňoves v letech 2008 a 2009, které se konaly v indiánských stanech – týpí.

Nicméně pod jeho vedením se začíná oddíl vzpamatovávat a vrací se do něj život. Přichází noví členové a staří, kteří nemají zájem o práci ve vedení družin či oddílu odchází (povětšinou do dívčího oddílu V trávě). V březnu 2009 je překonán oddílový rekord v průměrné měsíční docházce – 26 členů, 10 x 100%, Ø90,31. V září 2010 je v oddíle i s příchozími nováčky přes 50 členů!
V letech 1998 a 2008 se konají setkání bývalých členů ke 30. a 40. výročí založení oddílu. První se koná v EMklubu Luďka Kabelky (Kabči) a druhé s velkým táborákem na Pohansku. Ale to už je vlastně oddílová současnost.
Pajda