Pojďme společně zavzpomínat na cca dva měsíce od dnešního dne vzdálenou Vánoční výpravu do Mikulova.
Proběhla ve dnech 15.-17. prosince a její začátek nastal na vlakovém nádraží v Břeclavi, odkud jsme odjeli do Mikulova vlakem na Znojmo. Již ve vlaku nám bylo jasné, že se tahle výprava, co se účastníků týče, nebude řadit k těm nejpočetnějším. Složení bylo- Míša, Bert, Bohoušek, Davídek, Jirka 13., Kaktus, Vítek, Pája, Staňa a Vojta z vlčat a Ema, Klikouš, Jelen, Řízek, Kyli a Vačky ze sekce vedoucích. Po vystoupení z vlaku jsme si to zamířili k Dietrichsteinské hrobce, neb hned vedle ní stojí klubovna místních skautů, ke které nám jeden z jejich vedoucích, Mandl, předal klíče. Po ubytování a večeři z vlastních zásob jsme se vydali na večerní procházku k Turoldu, kam se nám bohužel kvůli nečekaně se objevivším plotům nepodařilo dostat. Když jsme se vrátili zpět, zjistilo se, že někdo ukradl krabici s vánočním cukrovím, kterou měl Řízek donést. To si přece vlčata nemohla nechat líbit, a tak se vydala zloděje hledat v mikulovských ulicích. Naštěstí po sobě dotyčná osoba zanechávala lístečky s názvy míst, kudy se rozhodla prchat. Jenže to vypadalo, že nás nakonec přechytračila a navedla zase zpátky na klubovnu, kde však nikdo cizí nebyl. Před spaním ještě proběhly dvě aktivity- nejdřív jsme si pustili různé typy hudebních nahrávek a pomocí kresby vyjádřili naše pocity z nich, pak se promítla polovina filmu Sám doma s tím, že si druhou půlku necháme na příští večer.
Sobotní ráno začalo krátkou rozcvičkou a snídaní v podobě mléka a cereálií. Po ní se děti rozdělily na dvě skupiny a pokusily se natočit co nejoriginálnější reklamy na Kofolu. Výsledek bylo možno shlédnout na střediskovém vánočním koncertě. Poté dorazila Ema a i s ní jsme vymýšleli a poté nacvičovali scénky na zmiňovaný koncert. Před obědem, přesně ve 12:00 se část vedoucích odebrala s dětmi do Dietrichsteinské hrobky na komentovanou prohlídku, Vačky šel hledat klíček, který ztratil (výsledek uvidíte na poslední fotce) a zbytek se jal přípravy oběda (kuřecí na kari s rýží). Až se dojedlo a doodpočívalo, položil Vačky dvě hádanky o džbánech a o topinkách. Ty byly uhodnuty, takže jako odměnu vytáhl z kapsy papír s telefonním číslem na detektivku, která by dle něj mohla pomoci s pátráním po zloději cukroví. Detektivka prozradila, že se nachází u lomu- šli jsme tedy tam. Žena, jež se představila jako Bára, zadalo úkol- pomůže nám, jen když jí vlčata postaví loď z přírodního materiálu nacházejícího se kolem lomu. To se podařilo, a tak jsme získali podrobný seznam podezřelých i s jejich slabinami. Byly to, k našemu překvapení, vedoucí výpravy.
Dále jsme se vydali na Svatý kopeček a řemeslné trhy, zde nakoupili dárky pro rodinu a pro sebe a vrátili se zpět do teplé klubovny. Tam proběhl výslech všech podezřelých, po kterém vlčata uvážila, že zlodějem vánočního cukroví byl lstivý Jelen, který krátkou chvíli před tímto odhalením zbaběle odjel do Břeclavi na ples. Naštěstí při útěku před spravedlností tolik spěchal, že tu onu krabici zapomněl. Mohli jsme se tedy konečně najíst. Večer nás přišli navštívit zdejší skauti a podívali se s námi na natočené reklamy a na zbývající část filmu Sám doma.
V neděli se ještě chvíli trénovalo na koncert, uklidila se klubovna, sbalily se osobní věci a utíkalo se na vlak, který se stihl jen tak tak. Teď po dvou měsících už mám určitý odstup a mohu tedy zhodnotit, že se výprava velmi povedla a uchovalo se ve mně několik pozitivních zážitků z ní. Nezbývá tedy než poděkovat všem účastníkům a těšit se na další podobné akce s oddílem.
Vačky