Sešli jsme se ve velmi malém počtu na 
nádraží v Břeclavi a vyjeli do Brna. Vystoupili jsme z autobusu a zaplatili jsme Kerberovi,hlídači podsvetí, vstupné. Bohužel se tato celo výpravová hra dále nerozvíjela. Škoda. Vydali jsme se po žluté turistické značce, ale ta po chvíli nebyla nalezení, takže jsme obešli pole a už se objevila. Začalo se stmívat tak jsme vyšli z CHKO a hledali místo na spaní.Byla už tma tak jsme vybrali první rovné místo uvařili, zahráli milostný dopis a šli spát.
Další den jsem se probudil dřív a šel proskoumat nedaleký lom, který nás celou noc rušil. Když jsem si lom prohlédl nemohl jsem najít cestu zpátky, pobýhal jsem lesem ale k táboru sem se nepřibližoval zkoušel jsem volat, ale ostatní ještě spali. Zahlédl jsem vesnici tak jsem do ní zamířil. Jeden hodný pán mi dal ve vinárně přístup k internetu a telefon. ten nikdo nebral takže jsem se našel na mapě a vyběhl jsem do tábora. Tam ještě všichni leželi a moc se nezajímali o tom že jsem byl asi dvě hodiny pryč. Zbalili jsme tábor a vyšli do nedalekých Hostěnic, kde nás opustil Kecka. Potom jsme si u rybníka vařili oběd když v tom došel porybný nebo nějaký lesák. Všichni jsme se obávali velké pokuty, ale pán jenom došel a popřál nám dobrou chuť. Po obědě nás čekala dlouhá cesta až do Pístovic, kde nás čekal Jeleň. Protože se zase stmívalo začali jsme hledat místo na spaní. Obešli jsme rybník a dali si pizzu v nějaké hospůdce, tam jsme se domluvili, že půjdeme až do Luleče a tam pojedem prvním raním. Za chvíli jsme byli tam. Do zavíračky nádraží jsme hráli milostný dopis a vymýšleli kam půjdem spát. Jeleňa napadlo, že půjdem, až k rozhledně Na Chocholíku a pojedem z Vyškova.
A tak se taky stalo. Do Vyškova to bylo jen kousek. Nasedli jsme do vlaku a s milostným dopisem jeli až do Břeclavi.
Na puťáku jsme ušli něco kolem 30km krásnou Drahanskou vrchovinou
zapsal: Miki