Dne 3. února jsme se sešli na nádraží a vyrazili jsme do Brna, kde jsme přestoupili na vlak do Tetčic, ze kterých jsme jeli autobusem do Oslavan. Odtud jsme šli na naše bývalé tábořiště. Jelikož všude bylo nasněženo, strhlo se cestou pár sněhových bitev. Když jsme došli na místo a napili se, Kecka nám zadal úkol, najít metr dlouhou palici. Mezitím co jsme hledali, jsme se mohli sklouznout na zmrzlé cestě. Poté nám Kecka vysvětlil pravidla hry. Postavili jsme se do kruhu a udělali jsme si před sebou hromádku sněhu. Následně byl vybrán jeden člověk, který mě za úkol někomu nadhodit míč. Pokud ho dotyčný svojí metrovou holí odpálil, člověk uprostřed pro něj běžel, zatímco mu ostatní házeli sníh na jeho hromadu. Pokud pálkař (pozn. autora: v tomhle případě holař, palicař nebo tyčař, říkejte si mu jak chcete) minul a potom šel doprostřed.
Po hře jsem vyrazili dál v naší cestě. Potom se asi 1,5 hodiny nedělo nic až tak zajímavého. Když jsme došli do Čučic, dali jsme si na zastávce autobusu oběd. Po asi další hodině a půl (pozn. autora: časové údaje uvedené v tomhle článku jsou jenom domněnky, nestopoval jsem to) jsme dorazili do Senorad na Magnetovu chatu, kde jsme se ubytovali a odpočívali. Po nějakém čase (pozn. autora: viz předchozí poznámka) bylo naše nicnedělání přerušeno tvořením míčků a obalů na láhve z kůže. Kromě toho ale například Šindy vyráběl obal na sekyru. Po večeři, na kterou byl ,,guláš“(maso s rýží a omáčkou), někteří hráli deskovky, někteří dodělávali výrobky z kůže a někteří si povídali.
Druhý den jsme se ráno posilnili vánočkou s marmeládou a vyrazili na tábořiště Na Ostrově. Jelikož jsme tam měli my (Plamen) vařit, vzali jsme sebou potřebné ingredience a kotlík. Želva a Šindy táhli sáně s motorovkou a pilami. Zájemci měli možnost jít se sněžnicemi. Po asi hodině (pozn. autora: doufám, že už se chápeme, další poznámky ohledně časových údajů se už neobjeví) se Kulďas rozhodl nás zavést zkratkou, neboli přímo z kopce. Proběhlo mnoho pádů, já jsem dokonce jedním zdeformoval víčko kotlíku, který jsem nesl (pozn. autora: víčko je stále použivatelné, jen nepřiklopí kotlík úplně). Jakmile jsme se dostali dolů, byli jsme na tábořišti (pozn. autora: upřímně řečeno, to tábořiště nebylo žádný zázrak. Možná až roztaje sníh bude to vypadat jinak, ale to jen můj názor).
Tam začal závod o nejrychleji rozdělaný oheň. Vyhrál ho Miki, který si tím splnil bod do Týpiového táborníka, my Mloci jsme byli druzí, takže se začalo vařit na těchto ohních. Vařili jsme gulášovou polévku. Jak jsme brzy zjistili, tak a) namísto gulášového bujónu jsme měli zeleninový b) někdo zapomněl sůl (pozn. autora: já), takže jsme museli docela improvizovat. Miki si během vaření uvědomil, že má v KPZ balíček soli, takže alespoň trochu soli tam byla. Nakonec se oba (dělali jsme dva kotlíky) docela povedly. Po spořádání obou kotlíků jsme zahladili ohniště a vyšli jsme směrem k Magnetově chatě, kam jsme dorazili asi tam za 1,5 hodiny.
Potom jsme měli odpočinek, po kterém jsme pokračovali v našich výrobcích z kůže. Během téhle aktivity nás opustil Kyli, který jel domů. Pak jsme si dali kuřecí s rýží a kari omáčkou k večeři, po které následovala Keckova hra. Tahle hra spočívala v tom, že jsme v týmech po třech museli s pomocí papírů A4 a nůžek propojit města (papírky), která se nacházela různě po chatě. Našemu týmu dalo zabrat i najít ty města, ale nakonec jsme je našli a propojili (pozn. autora: klíčovou strategií bylo rozstříhat papír na spirálu, která vytvořilo ,,lano“). Poté následovaly deskovky, dodělávání výrobků a povídání si.
Poslední den jsem já, Miki a Tomzbr vstali dřív, jelikož jsme museli připravit snídani (rybičkovou pomazánku). Poté probíhalo až do oběda dodělávání výrobků z kůže a deskovky. Po obědě (špagety, kde místo špaget byly těstoviny) jsme se začali balit, uklidili jsme chatu a jeli jsme domů.
Zapsal Tomr