Vlčata našeho skautského oddílu přespala z úterý 27. na 28. září 2016 na turistické základně v Kančí oboře. Na státní svátek se pak vypravila se sv. Václavem na procházku do okolí. Přečtete si, co zajímavého přitom zažila.
Tuto dvoudenní akci jsme zahájili po páté hodině odpolední pokřikem smečky vlčat „My jsme malí bratři, síly máme za tři. Svaly jako z kamene, jsme vlčata z Plamene.“ Sešlo se nás hodně – 18 vlčat (z toho 8 nováčků) a 5 vedoucích. Protože jsme se navzájem neznali, zahráli jsme si několik drobných hříček na seznámení.
Kolem šesté hodiny už hořel oheň, který zapálil Vačky s Kavkou. Každý jsme si opekli špekáčky, které jsme následně povečeřeli s krajícem čerstvého chleba. „U ohně se občas vykládají černé historky,“ uvedl následující hru Kavka a hned nám převyprávěl příběh o strážci mořského majáku. Poté jsme zpívali písničky z nového vlčáckého zpěvníku. Pěkně a s chutí!
Posezení u ohně vystřídala rukodělka uvnitř v jídelně. Vlčátka si vyráběla bílé tesáky, které poslouží jako součást korálkového náhrdelníku. Před samotnou večerkou pak odvážlivci šli do noční džungle na stezku odvahy. Nikdo v té džungli nezůstal, všichni se vrátili. Po večerce ještě proběhla porada vedení vlčat.
Ráno ještě před budíčkem už byla část vlčat probuzena, a jak to bývá zvykem, vzbudila i ta ostatní, takže v době plánovaného budíčku jsme už všichni byli „hore“. Po snídani jsme den zahájili zpěvem státní hymny, poněvadž byl státní svátek. A přišel Václav s bratrem Boleslavem i babičkou Ludmilou.
S touto trojicí jsme vyšli na půldenní procházku po Kančí oboře. Při ní vlčata plnila různé úkoly, které byly vždy uvedeny scénkou Václava a spol. Kluci tak házeli na cíl, bojovali mezi sebou o štít a přilbu svatého Václava, či stavěla obydlí z přírodnin.
Před obědem byl bohužel Václav chladnokrevně zabit svým bratrem Boleslavem, což už se holt někdy mezi sourozenci stává. Oběd nám připravil Klikouš a Jeleň. Bohužel nerespektovali chutě vlčat, guláš celkem opepřili. O půl druhé přišli rodiče, krátce jsme se s nimi pobavili a šlo se domů.
zapsal Káně, fotky Pancho a Vačky