… Jako vedoucímu akce připadl mi přirozeně úkol vést deník naší „polární“ výpravy…
(Z deníku)
Dne 28. 3. v 7:45 jsme se sešli na břeclavském vlakovém nádraží v počtu 18 členů. Přítomni byli i jiní, avšak ti jen přišli dát požehnání (Pajda, Pancho, Klikouš). EC z Vídně jsme se přemístili do Brna a odtud rychlíkem do Skalice nad Svitavou. Družiny obdržely morseovkou psaný dopis od neznámého s iniciály Š. J.. Boskovice nás přivítaly počasím chladným, jež se na Velikonoce vůbec nehodí. Ubytovali jsme se v klubovně Pionýru a naobědvali se. Kolem jedné hodiny odpolední nás pan Janík provedl boskovickou synagogou, ukázal nám i mikve – židovskou očistnou koupel, kterých je v naší republice opravdu málo. Po této kulturní části programu se slova chopil Kecka a vysvětlil nám pravidla geocachingu. Na odpolední procházce Pilským údolím (kde se nedávno našel onen stříbrný poklad) jsme hledali skrýše („kešky“). Místo sekané, která měla být na večeři, Franta MP koupil mleté maso na sekanou, a tak kluci smažili karbanátky. Povedly se jim. Večerní program si nachystal Učeň – vysílání morseovky na OP a obchodní hru. Před večerkou jsem byl ještě nucen oznámit úmrtí Šikuly Jednotného, který družinám odkázal vzpomínku. Nad Boskovickem se totiž vznášelo tajemství černé magie, kterou vyvolal zlý Žid Nathan Bar Löwi a Šikula proti tomu bojoval. Jenže zemřel, a tak poprosil družiny, aby tento boj za něj dokončily.
Páteční den se nesl v duchu celodenního výletu. Byla nachystána poměrně dlouhá trasa, a tak jsme vyjeli časně z rána do Rajece-Jestřebí. Prošli jsme kolem místního zámku a už za městem si Franta nachystal hru s kolíky, co by klíšťaty, které se vždy k někomu přisají. Cesta do Sloupu nebyla daleká, jenže jsme sešli z cesty, a tak se protáhla. Navíc celý den hustě sněžilo, takže jsme měli za chvíli mokro v botách. Musím zde podotknout, že je lepší, když se malí a velcí rozdělí na dvě skupiny… Slousko-Šošuvské jeskyně jsme nestihli – ohromná škoda. Poslední prohlídka proběhla již v jednu a my jsme přišli krátce po ní. U vchodu do této sluje jsem alespoň poskytl družinám další vodítko tajemství boskovického Žida. Celí promočení jsme nastoupili do autobusu uhánějícího bílou krajinou do Boskovic. Z nedostatku vedoucích (Franta – v kostele, Učeň odjel dopoledne za Emou, Kecka a Majkl stále na cestě – šli pěšky ze Sloupu) se děti dívaly před večeří na televizi. Večer se četly černé historky a starší si zahráli Ligreto.
V sobotu byl budíček o půl osmé. Po snídani se část členů sbalila a s Frantou MP odjela domů. Kuriozitou se stal Váva, který s kluky neodjel, zdržely ho povinnosti vůči toaletě, a tak musel odjet až večer s Panchem. Dopoledne družiny vařily v přírodě lektvar, o kterém se zmíním za chvíli. Venku bylo mokro, a tak Pancho rozkázal, aby se oběd, které družiny měly vařit zálesácky, připravil v chatě. Jak to dopadlo, nevím, naneštěstí jsem připravoval odpolední program. V podvečeru se vytvořily dvě skupiny, které hledaly po okolí viteály – předměty, do kterých vložil Nathan Bar Löw část své duše – ono strašné tajemství. Ze tří se jich podařilo najít jen dvě. Před spaním jsme si udělali černou hodinku – černé historky jako obvykle a rituální zničení viteálů pomocí svíčky a lektvaru.
Nedělnímu ránu jsem nechtěl uvěřit. Zase padal sníh. A navíc bylo o hodinu více, s čímž jsme nikdo nepočítali – musel nám až zavolat Pancho. Dopoledne jsme uklidili klubovnu, zhodnotili jsme akci a vydali se v počtu 9 domů, do Břeclavi, někteří do lékárny a doparoma to byla pěkná výprava…
Káně