O předposledním zářijovém víkendu se staří vlci v čele s Kánětem, Jelenem a Keckou vydali po stopách někdejšího francouzského vojevůdce Napoleona Bonaparta do Slavkova. Účast byla menší, dohromady nás jelo třináct.
Už v pátek ve vlaku družiny řešily první úkol. Čekal na ně malý historický testík s názvem „Ať žije historie.“ Připomněli jsme si základní fakta o Napoleonovi a o bitvě tří císařů. Navečer náš spěšný vlak zastavil ve Slavkově, kde čekal Míla – vůdce skautského střediska ve Slavkově. Zavedl nás do klubovny a ubytoval nás. Mimochodem pěkná klubovna. Večerem nás provázela tzv. „francouzská škola“ V první části (před večeří) se šly děti projít po městě s úkoly jako zakreslit plánek Slavkova, vyznačit v něm synagogu, rybník atd. Před spaním proběhla hra francouzské limeriky – jen na soutěžící místo básniček čekaly francouzské věty.
Na sobotní den byl naplánován celodenní výlet na Mohylu míru. Počasí bylo všelijaké, naštěstí pršet začalo až večer. Cesta byla pro některé dlouhá a únavná, zato pěkná. Škoda jen, že neproběhla očekávaná bitva tří družin. Snad někdy příště. Večer někteří unavení šli brzo spát, jiní si zahráli Osadníky.
V neděli jsme se sbalili, uklidili, splnili bod do skautské stezky a rozloučili se Slavkovem. Vlakem uhánějícím již podzimní slavkovskou krajinou směrem k Brnu a následně EC Slovanem jsme přijeli domů. Myslím, že si všichni z výpravy odnesli dobré vzpomínky.
Káně
chybí místo ubytování !