Ve čtvrtek 2.4 jsme se sešli na nádraží v Břeclavi, abychom vyjeli na Velkou Velikonoční Výpravu do Dědova. Brzký sraz v 5:50 na nádraží nás neodradil, a tak jsme vyjeli v počtu asi 20 lidí. Cesta vlaky a autobusy někoho doslova uspala. Během ní nás probudil pan neznámý, který nám nabízel kouzelnické hůlky. Po příjezdu nás ale čekal několika kilometrový výšlap, při kterém jsme se dostali na Ostaš, a někteří si vzpomněli na jeden celonoční výlet v Oslavanech na táboře a na to, jak jsme zabloudily do Biskoupek. I když někteří sténali pod tíhou svých batohů, odměnou nám za tu námahu byla Sluj českých Bratří a Kočičí hrad. Nakonec jsme si našli hůlky v kouzelném lese a došli konečně do chaty, kde byla ovšem zima. Vybalili jsme si a většina, protože jim byla zima, si ani bundy nesundala. Ještě před večeří se k nám přidal a poctil nás návštěvou Káně a hned udělal pořádek v kuchyni (ty praktiky, co se tam prováděli!) Po vynikající večeři, co připravil Učeň (hrachovku na orlí pero) nás Hup vylekal zprávou, že jsou tu Skřeti, ale nakonec se zjistilo, že jen vysílají signály. Po dlouhém luštění jsme zjistili, že bychom při sobě měli mít chřestítko na draka. Po hře následovala pohádka O skřetí sekeře a spánek.
2. den Probuzení do mrazivého dne a hned cvičení kouzel na rozcvičku. Po snídani celodenní výprava do Adršpašsko-Teplických skal. Vypadalo to jako normální celodenní výprava, ale na jednom z rozcestí jsme se rozdělili do skupinek a dodělávali se komiksy na Svojsíkův závod. My Štiky jsme měli všechno hotové, a tak jsme se loudali, ale poslední jsme nebyli. Pak jsme si šlápli na skalku, kde byl nádherný výhled. Poté jsme se najedli a prozkoumali, jestli spadne chleba namazanou stranou k zemi. I pokračovali jsme dál.
Šli jsme po zasněžené stezce (úplná zima!), pozorovali skály a hledali jsme útvary, které by tam měly být vidět. Bylo zajímavé hledat to, co to připomínalo tomu nálezci, co to pojmenoval. Cestou nás ale opustili Kyli a Kafka. Pak na dalším rozcestí i Učeň, který ještě musel nakoupit jídlo na vaření. Pokračovali jsme dál, až na vlak. V Teplicích se k nám připojila Ema. Zpátky do chaty, kde se nachystala večeře. Po ní proběhl krátký vědomostní testík a přečetla se pohádka o původu řeky Metuje. Odebrali jsme se do spacáků.
3. den Po snídani jsme měli jít na družinové vaření, ale místo toho jsme zůstali na chatě, kde jsme vařili z několika surovin, které jsme dostali přiděleny. Mezi nimi byl i špenát. Jestřábi kuchtili klasický špenát s vajíčkem, Mloci jej zapekli s bramborem, ale Štiky „museli“ udělat něco netradičního. Udělali směs na palačinky a špenát do toho zamíchali a nechali péct. Nikdo, až na Želvu, tomu nevěřil a hlavně já jsem dokola opakoval, to bude hnus a já to jíst nebudu, ale opak byl pravdou. Když se to upeklo, tak to lepilo jak Patex. Taky se to tak jmenuje a bylo to výborné a chutnalo to jako bramborové knedle. Pak jsme to usmažili a měli jsme z toho chipsi. Soutěž o nejlepší jídlo jsme sice nevyhráli, ale my jsme se dokonce najedli. A pak jsme všechno umyli. Odpoledne proběhla Kimovka na OP, znalostní aktivita na přírodu a stavění stanu na čas jako příprava na blížící se Svojsíkův závod. Před večeří jsme si zahráli televizní soutěž Riskuj a potom i A-Z Kvíz. Vyhráli Jestřábi. Večer proběhl oddílový slib, Káně povykládal o názvu Junáka a poté se zpívalo a četla pohádka.
4. den Ráno po snídani se velká část sbalila a odjela a nás zbylých 10 se vydalo za pokladem. Zprvu jsme trochu bloudily na mapě, ale nakonec jsme se dostali k hotelu Hvězda, kde byla plná restaurace a pokoje zamluveny na 2 roky dopředu. Tam jsme se najedli chlebem a paštikou, ale přitom se ztratil Kecka, tak jsme šli bez něj. Učeň nám zadal, abychom změřili strom, a když jsme to dokončili, začala část, kdy jsme se měli dostat do skřetího doupěte pro poklad. Skřety jsme porazili snadno, jen drak Kecka nám dělal menší potíže, ale zvládli jsme to a získali poklad. V závěru jsme museli spěchat na autobus, abychom ho stihli.
Na chatě jsme malovali voskem na vajíčka a potom, když jsme čekali na večeři, zahráli hru jménem Kontakt, která se mi hodně líbila a doufám, že i ostatním. Po pozdní večeři a útěkem před kontejnerem jsme ulehli a spali.
5. den Po snídani jsme jen uklízeli a uklízeli a hlavě jsme uklízeli podlahu. Utíkali jsme na nádraží, kde jsme na vlak čekali půl hodiny. V Pardubicích jsme přesedli na poslední vlak, který jel přes Brno. Během jízdy jsme museli procházet celý vlak a šli jsme v zablácených potech přes koberec v první třídě, cítili jsme se všichni divně, jak to dopadlo po cestě do Břeclavi, netuším, zůstával jsem t tiž v Brně.
Zapsal Kouba
(redakcí upraveno)