sv.Rostislav(?-870)
Po smrti Mojmíra I., francký král Ludvík Němec dosadil kolem roku 846 na trůn Mojmírova synovce Rostislava, který byl jeho chráněncem. Rostislav však čtyři roky po svém nástupu na knížecí stolec zrušil svou podzřízenost Ludvíkovým politickým zájmům ve střední Evropě. Ludvík proto o pět let později táhl na Moravu, byl odražen a Moravané vyplenili území Východofrancké říše až po Dunaj.
Rostislav uzavřel spojenectví s Ludvíkovým synem a Karlomanem. Tím získal část Maďarska. Společně bojovali proti Ludvíkovi a jeho spojencům. Mezi ně patřil i nitranský kníže Pribina. Rostislav ho zabil a na nitranský knížencí stolec dosadil jeho syna Kocela. Ludvík uzavírá pakt s Bulhary a Karloman je poražen.
Kolem roku 860 napsal Rostislav papeži Mikuláši I. prosbu, aby na Velkou Moravu poslal učitele. Ti měli prohloubit myšlenky křesťanství ve Velkomoravské říši. Papež jeho prosbu odmítl, protože pro něj bylo existenčně nutné si udržet spojenectví s Ludvíkem Němcem.
Po neúspěchu v Římě poslal Rostislav posly k byzantskému králi Michalu III. Ten na Moravu poslal bratry Kostantina (Cyrila) a Metoděje.
Když pak dorazil na Moravu (Konstantin), přijal jej Rostislav s velikou poctou, a shromáždiv učedníky, svěřil (mu) je na učení. Brzy pak byl přeložen veškerý církevní řád a naučil je jitřním i hodinkám, (mši), nešporám a kompletáři i obřadům mešním. I otevřely se podle slov prorokových uši hluchých, aby uslyšely slova knih a jazyk koktavých zjasněl. Bůh pak se nad tím velice zaradoval a ďábel byl zahanben.
Žitije Konstantina
V srpnu roku 864 Ludvík Němec překročil Dunaj a znovu napadl Velkomoravskou říši. Obklíčil hradiště Dowina (pravděpodobně Devín). Rostislav po prohře uznat své vazalství vůči Východofranské říši a vrátil na Moravu latinské kněží. Cyrilometodějská mise pokračovala nerušeně i nadále.
Ludvík Němec nespokojen s politickou situací na Moravě v roce 869 zaútočil znovu. Znovu se dostal až k Rostislavově hlavní pevnosti, ale opět ji nedobyl. V tomtéž čase papež uznal sv. Metoděje moravsko-panonským biskupem. Tím stvrdil celé úsilí misie i svébytné kulturně-politické postavení Velkomoravské říše nezávislé na Východofranské říši.
Rostislav svěřil svému synovci Svatoplukovi správu Nitranského knížectví. Svatopluk ho však zradil. Spojil se s východními Franky a požádal Ludvíka o ochranu Nitranského knížectví. Rostislav se pokusil svého synovce zavraždit na hostině. Ten pokus přežil, zajal Rostislava a předal ho Frankům. Ti ho odsoudili k trestu smrti, ale Ludvík mu trest snížil. Vypíchl mu oči a uvěznil ho v klášteře sv. Jimrána. Tam zemřel v roce 870.
Rostislavův synovec Svatopluk staraje se o vlastní prospěch, odevzdal se spolu s panstvím, které měl v držení, Karlomannovi. Proto se Rostislav I. na synovce rozhněvá, tajně mu činí úklady a rozhodne se jej nic zlého netušícího při hostině zavraždit; ten však milostí boží vysvobozen z nebezpečné smrti, neboť dříve než by ti, kteří ho měli zabít, vstoupili do domu, vstal od hostiny, když mu to někdo, kdo o tom úkladu věděl, naznačil, a jako by se chtěl bavit se sokoly, vyvázl z připravených nástrah. Když pak Rostislav viděl, že jeho záměr byl prozrazen, pronásleduje synovce se svými bojovníky, aby ho jal, ale spravedlivým soudem božím se chytil do léčky, kterou nastrojil -, neboť právě tímto synovcem je jat, spoután a vydán Karlomannovi; a jím také za doprovodu vojáků; kteří na něho dohlíželi, aby neunikl, poslán do Bavorska a uvržen do vězení, aby tu byl střežen až do příchodu králova.
Fuldské Letopisy
Rostislav byl 30. 10. 2004 svatořečen pravoslavnou církví v brněnském chrámu. Podle pravoslavného kalendáře jeho svátek slaví už 28. října. V ten den si pravoslavní s jeho svatořečením připomínají i jeho podíl na vzniku samostatného československého národa.