O tomto víkendu proběhl putovní víkend rádcovského kurzu, ze kterého přinášíme zápis. V sekci Naše hlášky už můžete najít některé humorné situace z víkendu a ve fotogalerii se snad co nejdřív objeví výběr fotek.
Původně se mělo jet už ve čtvrtek , abychom využili státní svátek. Nakonec se ale odjezd posunul až na pátek po škole. Na nádraží se nás sešlo 8 (Pajda, Majkl, Kecka, Učeň, Klikouš, Želva, Kouba a Kanár). Nasedli jsme na „écéčko“ a za půl hodiny už jsme vysedali ve Starém Městě a nastupovali do autobusu, co nás zavezl na Velehrad. Cesta nám trvala něco pod hodinu a dostali jsme se do nám neznámé krásné krajiny Chřibů. Vyrazili jsme po červené. Po cestě jsme se zastavili u velkolepého sekvojovce v Chabaních. Další zajímavostí po cestě byl hrad Buchlov, ale když jsme slyšeli hrát na plné pecky hitovku „Zapomněla vážení, na jahody mražený…“, tak jsme radši pokračovali rychle dál. Tábořiště pro první noc se nacházelo na konci louky u rozcestníku Na pile.
Přes noc se udály dvě zajímavé věci. Kecka prý slyšel běhat po tábořišti divoká prasata, což nemuselo být daleko od pravdy, protože celá louka byla rozrytá. Pajda mu oponoval, že to určitě nebylo tak blízko, jak si myslel. A taky začalo pršet jak sviňa (jak později Kanár poctivě nahlásil babičce do telefonu). To překvapilo hlavně mě s Majklem a Želvu s Koubou, protože jsme spali pod širákem a neměli jsme ani postavené přístřechy. Želvu s Koubou ubytoval Klikouš a já s bráchou jsme se museli vměstnat do našeho stanu ke Kanárkovi. Ráno byla obloha jako vymetená… Kecka začal tento den poctivou nudlovou polévkou pana Wonga a stal se tak terčem Pajdových vtipů, protože sobota byla dnem za férovou snídani (fairtrade jsou takové potraviny, kde je zaručena spravedlivá cena – řádná výplata pro dělníky na plantážích atd.). U turistického domku jsme si pohráli se studnu s opravdovým rumpálem a pak už pokračovali dále po červené. 
Po delším hledání (na mapě byla zakreslena mimo mapu) jsme dorazili na Kazatelnu. Na tomto místě v minulosti probíhali venkovní bohoslužby a pověst vypraví, že zde kázal i arcibiskup Metoděj.
Stále po červené jsme pak skrze výletnické parkoviště, které jsme později procházeli ještě dvakrát, pokračovali až na Zavadilku, kde jsme obědvali. Kecka se zde vytasil s dalším ze svých experimentů. Místo lihové vařiče zabodal do země klacíky, na které postavil ešus, a místo lihu použil toaleťák napuštěný parafinem. Kupodivu mu to fungovalo přinejmenším stejně dobře jako Klikoušovi, který měl místo lihových kostek petrolejové podpalovače s minimální výhřevností. Dalším zajímavým (poutním) místem byla Hora sv. Klimenta. Bohužel jsme s sebou neměli Káně, aby nám zahrál Hospodine pomyluj ny na hudební nástroj (různě dlouhé trubky), který se vedle kostelíku nachází. Tady se s námi se slovy Tři psi (pozdrav) na rtech rozloučil Pajda, který chtěl stihnout nedělní softballový zápas. Ukázalo se, že špatně odhadl čas a polovinu cesty do Osvětiman musel běžet.
A tak nás zůstalo 7 statečných. Pajda nám ještě poradil místo na spaní v jedné pískovně pod Cimburkem. Celou cestu jsme s Majkým strávili vzpomínáním si na pravidla pálkovací hry, která se dá hrát jen v pískovně. Když jsme do ní dorazili, tak v ní ale seděli kolem ohně nějací tři vojáci. Nebyli to ale žádní nazdárci v maskáčích, ale měli i helmy. Raději jsme potichu vyklidili pozice a začali hledat jiné místo, kam hlavu složit. Nakonec jsme vylezli na jeden z vedlestojících kopců a utábořili se na něm. Oheň se nám podařilo rozdělat Majkýho magnesiovým křesadlem do březové kůry. 
Ocilkou a pazourkem je to ale rozhodně malebnější. Uvařili jsme si večeři, debatovali o všem možném (oddílové tradice) a Kecka šáhl i po kytaře. 
Tím odstartoval řetězec zajímavých ukázů. Jeho hraní se muselo z kopce rozléhat široko daleko. Kanár vstal a šel asi na záchod, když v tom zahlédl nedaleko mezi stromy nějakou postavu s baterkou. Než jsme se tam stačili podívat, tak zmizela. Rozhrábli jsme oheň a poslouchali. Z vedlejšího kopce k nám přicházeli nějaké hlasy a postavu jsme viděli v každém stínu za okolními duby a vtom jsme uslyšely nějaké kroky chodit kolem Kanárova stanu, který byl postavený kousek dál od ohniště. Hlavou mi létaly myšlenky na ty vojáky z pískovny a na ochránce přírody. Po chvilce jsme se s Keckou ke stanu vydali a našli tam ježka, který tam tak dupal!!! Kecka se s ním mazlil a za trest ho zlechtal. Kdo to tam ale kolem mluvil a koho Kanár viděl jsme se už nedozvěděli. Klikouš prý ještě v noci slyšel nějaké další hlasy a rozepínání spacáku docela blízko od nás. Teď si myslím, že celé příhodě na dramatičnosti přidala tma :). V noci už naštěstí nepršelo. Po snídani jsme se vydali na prohlídku Cimburka. 
A už nastal čas k myšlenkám na cestu do Osvětiman na autobus. Začalo drobně poprchat, ale dle 11. bodu skautského zákonu Skaut je nepromokavý (ve skutečnosti jich je jen 10) jsme si z toho nic nedělali. V Osvětimanech nás ještě zaskočil pan řidič, který chtěl vidět průkazky na slevu, nepozdávala se mu čistota našeho oblečení a nechal nás zaplatit i batohy. Ke cti mu slouží, že jen 3 z 8. Domů jsme dorazili trošku mokří, trošku špinaví, trošku unavení, ale hodně spokojení. Doufám, že se nás příště podobné akce zúčastní zase o trošku víc. Nezapomeňte se mrknout do hlášek na nové přírustky.
😀 Skaut je nepromokavý .. to si zapamatuji. 😀 Celkem mě mrzí že jsem tam nemohl být s vámi .. hlavně když čtu ty úžasné historky .. snad příště 🙂