V poslední době jsme si v oddíle všimli, že pár rodičů a členů bere oddíl jen jako jeden z mnoha kroužků. S tím nesouhlasíme a rozhodli jsme se s tím něco dělat. Dostali jsme s Majklem skvělý (alespoň myslím) nápad uspořádat anketu, ve které jsme se zeptali 19 respondentů z řad členů, vedení, rodičů, ústředních orgánů Junáka na jejich názor na tuto problematiku. Odpovědi se sbíhají pomalu ale jistě a dnes vám přinášíme prvních 5 odpovědí.
Marek Číča Baláš, náčelník Junáka
„Skauting se vlastně s kroužky nedá srovnat. Je to komplexní působení na dítě, nikoli rozvoj v dílčích dovednostech. Je to vštěpování základních a zásadních postojů k sobě i ke světu okolo něj i nad ním. Pomáhá malému človíčkovi se orientovat ve svém okolí, ve vztazích i v sobě samém.“
Radoslav Drobek Šonský, mimo jiné instruktor na lesním kurzu Velká Morava
„Mezi tím, být skaut a chodit do kroužku vidím docela rozdíl. Kroužek je místo, kam se chodím zlepšovat v nějaké dovednosti, ať už je to sport, výtvarka nebo kroužek počítačový. Skaut je oproti tomu pro mě víc, než jen dvě hodiny v týdnu, kdy se v něčem zlepšuji. Skaut pro mě nekončí za branou klubovny, je to životní styl, který je se mnou pořád, stejně jako všechno, co jsem se v něm zatím naučil. Skaut člověka rozvíjí po více stranách – nejenže se naučí se o sebe postarat v běžných situacích, ale zvládne i ty nestandardní, zjistí, jak se pracuje v týmu, jak si naplánovat práci, jak se postavit k řešení problémů, jak hrát fér a co je nejdůležitější, zjišťuje to jaksi mimochodem během her, aktivit, schůzek, výprav a táborů.“
Drobka jsem navíc inspiroval k sepsání rozsáhlejší úvahy, kterou si můžete přečíst tady: http://elwig.wordpress.com/2014/04/22/o-skautingu/
Andrea Musilová, oba dva své syny (Tomík a Želva) má v Plamenu
“ Skauting je příprava pro život po mnoha stránkách, naplnění volného času i o prázdninách, získání zručnosti, samostatnosti, odpovědnosti, určité tolerance, pomoc druhému,zvláště u kluků pak příprava pro rodinný život. Zatímco kroužky nabízejí jen jednorázovou zábavu. Chápu, že jsou rodiče někdy nespokojeni se známkami, ale neuvědomují si, že tu hodinu a půl týdně stejně to dítě nebude věnovat navíc učení. Jen ho připraví o pohyb, základy dobrého sociálního cítění,plnění povinností, získávání znalostí,učení se samostatnosti a „lokání čerstvého vzduchu“ . A je toho víc.Navíc mě samotnou mrzí, že za nás nic takového nebylo a já sama bych byla ráda, kdybych si mohla spoustu věcí a situací prožít, tak proč to odepírat vlastnímu dítěti. A další věc velmi podstatná, uvědomují si rodiče kolik práce, zajišťování, příprav a odepírání vlastního pohodlí to stojí ty, co to všechno vymýšlí a organizují? A potom ,když na výpravu nebo schůzku přijde sotva polovina…smutné. Protože ten čas se tomu musí věnovat stejně a výsledek kolikrát není pro zúčastněné tak super a to jen pro to ,že se někomu nechtělo nebo dostal zákaz (ale stejně je na počítači). Každý by si měl funkci vedoucího vyzkoušet, aby na vlastní kůži zkusil to zklamání, když to nevyjde.“
Zita Drak Ondráčková, rádkyně dívčího oddílu V Trávě
„Skaut je moje druha rodina , není to obyčejný kroužek ve kterém děláš jednu věc a někdy se skamarádíš s pár lidma v tomto kroužku , ale je to místo, kde se naučíš několik druhů činností, máš kamarády na furt, kamarády z cele země s kterýma se seznámíš na různých akcích . A hlavně skauting není jenom kroužek, ale i svým způsobem styl života, na který je každy Skaut hrdý. Skauting je pro mě věc ve které jsem se já našla.“
Tereza Ráca Procházková, rádkyně dívčího oddílu V Trávě
„Skauting není něco jako třeba kroužek keramiky nebo malování, je to způsob života. Nesoustředíš se tam jen na jednu věc, Skauting ti toho dá mnohem víc. Učíš se tolik věcí a ani si to neuvědomuješ. Například pracovat v kolektivu, vycházet s lidmi kteří ti moc nesedí nebo schopnost vybičovat se a dokázat „velké“ věci.“
Zaujal vás něčí názor? A jak to vidíte vy? Napište svůj názor do komentářů pod článkem. Děkuji všem respondentům a doufám, že se nám co nejdřív podaří vám přinést další sérii odpovědí.