Hromada vlčat, už je na nádraží a já koukám, jestli mezi nimi najdu nějakého toho starého vlka. Pár by jich tu bylo, ale měli by se stydět, mají nižší docházku než vlčata a to by jim měli jít příkladem. Nasedáme do vlaku: Hurá směr Přerov! Už jen zamávat náhodně se zjevující mamince a zjistit jestli Jelen vážně stihl nastoupit.
V podvečer dorážíme do klubovny, kde je načase navrhnout fungl nový interiérový dyzajn, abychom se všichni vešli. To se nám úspěšně podařilo. Staří vlci odešli škrábat brambory a já s Jelenem jsme se ujmuli role hraní si s vlčaty, sice to nepřežila moje kapuce, ale asi mě mohlo napadnout, že hra – poval vůdce bude pro tuto část mého oděvu značně nebezpečná.
Následovalo vyrábění keramických ozdob na stromeček ve tvaru lilie, poté se nechaly sušit a my jsme si šli zahrát obrovskou večerní hru v režii Vevči alias vůdce zločinecké bandy, ve které se objevila známá jména jako Stefanius Strickt nebo Hans Wurst von Zeppelin. Tři týmy policistů se nás vydaly pochytat. Byla to úmorná a dech beroucí hra plná adrenalinu, kterou si všichni náramně užili. Po konci jsme už jen zapadli do pelechů a spali jako do vody hození.
Vstávám v sobotu a co to? Snídaně už na stole! Velké Važte Kanárově družině, která sama od sebe vstala dřív než ostatní a připravila nám všem výtečnou snídani. Dnes jsme se vydali na velký pochod po stopách mamutů a pravěkých lidí. Kluci cestou vyplňovali podle informačních tabulí malý testík a s radosti jsme šli zmrzlou krajinou dál naší cestou. Na okamžik jsme se i převtělili do mamutů a zahráli si zábavnou běhací hru.
Když jsme dorazili až k budoucí dálnici, někteří už byli pořádně promrzlí, tak jsme se rozdělili na dvě skupiny. Vícepromrzlíci šli nejkratší cestou zpět a ti méně promrzlí se vydali dál. No když jsme zjistili, že Káně, který šel delší trasu, má klíče od klubovny, nastala dosti zajímavá situace. Musel jsem převzít vedení a Káně letěl předat klíče druhé skupině. A jelikož jsem velice orientačně zdatný vůdce s nemalým inteligentem, prozíravě jsem začal svoji družinu vodit v kruzích, aby nás Káně dohnal a tak se i stalo. Znovu jsme nabrali správný směr a šťastně se vrátili do klubovny.
Po odpočinku a obědu jsme se věnovali korálkům a orlím perům. Staří vlci pomáhali s vedením těchto programových bloků a snad ani nevadilo, když se to celé po dobře odvedené práci zvrtlo v řecko-římské zápasy. Po večeři proběhl vrcholný duchovní okamžik vlčat. Poradní skála zahájena Velkým vytím. Po rituálním začátku byli jako hosté přizváni staří vlci, kteří přispěli svou troškou do programu vyprávěním o zážitcích z dob, kdy byli vlčata. Ty si zase užila své při hlavním bodu programu – odevzdání stužek s vyšitým jménem. Všichni říkali, proč se jim ve skautu líbí. Bylo to moc pěkné a dojemné. Kdo chtěl, zůstal ještě zpívat písničky s Kánětem, který na naše žadonění oprášil i staré fláky, jako jsou třeba Tři myšmi.
Neděle je tu a s ním plno zmatků, stresu a především uklízení. Ten den proběhl už jen nácvik na střediskový koncert a začali jsme dávat vše do původního stavu. Byla to pěkná fuška, obzvlášť když došlo na hrnce plné nedojedeného jídla (doteď je mi výtečného Káněcího guláše líto) a tu podlahu jsme možná mohli začít vytírat jednou a až na konec a ne tisíckrát a vlastně neustále. No co, kdyby nebylo chyb, člověk nezjistí, že dělá něco špatně. Vše jsme na knap stihli. V Břeclavi jsme se už jen rozloučili, určili člověka, který napíše tento zápis (zdání klame, ale já skutečně nejsem ten dotyčný člověk) a padli radostně a vesele našim maminkám a tatínkům do náručí.
zapsal: už zjištěn – HUP