Malá skautská chatička na konci Zlatých Hor pojmula na Velikonoce třicet Plameňáků. Vyrazili jsme do jeskyní na Špičáku a do bývalého vojenského areálu na Muně. Stali se z nás hudební hvězdy a natáčeli jsme videoklipy. Také nás čekalo družinové vaření venku. Kromě hlavního jídla jsme museli ukuchtit také dezert. Vrcholem výpravy byla mafiánská hra ve městě, při které jsme hledali zaseknuté kufříky s bombami.
Ve čtvrtek 24. března 2016 jsme vyjeli poměrně brzy na Velikonoční výpravu do Zlatých Hor na úpatí Jeseníků. Cestou vlakem nás překvapil sníh a sněžení, ale ve Zlatých horách bylo bláto a zima, jen na některých kopcích se pořád držel sníh. Prohlédli jsme si klubovnu místních skautů a ubytovali jsme se v ní.
Poté jsme šli na menší procházku kolem potoka, který teče do kopce. Ano, vážně tekl do kopce. U Zlatorudných mlýnů nás čekal Želva s malým testíkem, aby se z nás stali dobří zlatokopové. Díky němu jsme prošli naučnou trasu poblíž mlýnů. Pak začala ta zábavná část, při které jsme se snažili natěžit co nejvíce zlata a donést ho na nedaleký Edelštejn. Můj hrad, který jsem si přivlastnil. Nebylo to však tak snadné, museli jsme sehnat dřevo a kameny. A ty uplatnit v rýžování nebo kopaní. V huti jsme zlato přetavili a odnesli na hrad. Po tak náročné práci nás čekala ještě cesta zpátky na klubovnu. Čekala nás teplá večeře a pro vlčata poznávačka stromů. Staří vlci absolvovali diskuzi v mužském kruhu.
Druhý den začal povstáním, jehož členové požadovali prodloužení budíčku. Někteří nocležníci zase bránili v otevření půdních sklápěcích dveří. A začali jsme si navzájem klást podmínky jakými byla pizza nebo kofola. Nakonec však bylo vše rozprášeno, když jsme odešli na rozcvička. Po snídani následovalo balení na celodenní výlet do Muny a jeskyní. Prvně jsem šli na Munu a po cestě jsme někdy kráčeli ž nebezpečně moc blízko u polských hranic. V Muně, kde se mi líbilo ze všeho nejvíce, se rozhodlo, že si zahrajeme boj o vlajku všechny tři družiny. Bylo to super!! A navíc si někteří udělali zajímavé maskování (že Šindy). Neměli jsme nouzi o zajímavé a nebezpečně vypadající pády (že Šindy). Po skončení hry jsme opustili Munu směr jeskyně. Tam jsme dorazili s menším zpožděním. Jeskyně byla úžasná!!! Ale Muna je Muna. Po návštěvě někteří uvítali suvenýry a toto čekání využili také Káně s Emou, kteří si tam zatancovali (video u mě :D).
Ušli jsme ještě pár kilometrů k autobusové zastávce a odjeli na chatu. Po vystoupení jsme si ještě dali závody, kdo bude u chaty dříve. Na večeři jsme měli těstoviny s masem a omáčkou. Večer nám Pajda přednášel o pedagogice a psychologii. Já jsem místo ní pomáhal vybrat Želvovi místo na družinové vaření. A potom se šlo spát.
Třetí den ráno jsme opět nečekaně vstali a šli na rozcvičku. Po ní nečekaně byla snídaně, kdo by to čekal. Pak jsme se začali balit na družinové vaření. Šli jsme na na místo, které vybral želva za mé asistence. Mě se líbilo, nevím, jak ostatním. Dřeva tam byl dostatek, někde i suché, takže oheň hořel i rychleji. Některá jídla se však tak rychle nevařila. A co kdo uvařil? Jestřábi ukuchtili špízy a jako dezert puding, Mloci vařili rizoto a Cancera. Štiky měli těstoviny a banány na grilu. A vedení zapečené maso ss brambory a smetanou, na závěr servírovali mňam mňam s kokosem. Něco bylo uvařené hned a na některé se muselo čekat.
Po dojezení a uklizení jsme šli zpět na chatu a čekalo nás natáčení videí k písničkám. Na což Mloci udělali válečnou poradu v koupelně. Natáčelo se: Jestřábi Boky jako skříň, Mloci Dělání a Štiky Vlnitý plech. Myslím, že jsme si to všichni užili a pobavili jsme se u toho. Ještě před večeří proběhla hra ve městě, při které jsme se snažili najít zaseknutý balíček s bombou. Každá družina měla zaplatit informací jednomu člověku ve městě, ta ho nasměřovala na jinou, která prodala heslo a pak našla místo předání a vyzvedla si kufřík s bombou. Do osmi hodin večer jsme měli vše stihnou. 20:01 Mloci konečně dostali kufr, protože původně nepochopili hru.
Na chatě jsme ze součástí složili bombu a větší část lidí se začala balit. Pak jsme povečeřeli a nějakému moulovi se podařilo na bombě odjistit pojistku. Museli jsme rychle vypadnou a jít dlouho nocí. Dvě skupiny musely najít tři zprávy. Věru, byla zima, mokro v botách, únava a cesta dlouhá, ale nakonec jsme to zvládli. I díky krásnému výhledu na Polsko a Katowice.
Čtvrtý den ráno se posunoval čas a vstávalo se poměrně pozdě. Po mazanci na snídani a rozcvičce jsme se chystali na nedělní turnaj, ale bohužel část lidí odjížděla, takže z toho sešlo. Po jejich odjezdu si šel zbytek na hřiště si zahrát alespoň fotbal a basketbal. Když byl stav v basketbalu vyrovnaný a rozhodovalo se o posledním koši, zrovna jsem měl v rukou míč, spadli mi brýle a Káně (protihráč) mi je podával, ještě než se tam stalo, dal jsem vítězný koš. Po zápase byl s Kánětem rozhovor, kde se ho Majkl ptal, jestli si myslí, že se dostane do allstar teamu a jestli za přátelské gesto (podání brýlí) dostane cenu fairplay. Na což reagoval tím, že si myslí až na Nobelovu cenu za mír.
Pak jsme se vrátili na chatu a dali si Učňovu pórkovou polévku a chvilku si odpočinuli. Vydali jsme se na pruty. Cestou jsme minuli čerstvě narozené tele a dvě ovce, na které jsem se Šindym reagovali táhlým BÉÉÉÉÉ a oni nám též odpověděly BÉÉÉÉ. Došli jsme k rybníku, kde jsme hledali kvalitní pruty na žilu. Pak jsme si odpočinuli na břehu a vydali se zpátky. Zase kolem ovcí a krav. Na chatě se začala připravovat velikonoční nádivka a pletli jsme pomlázky. Nejhezčí pomlázku ze všech měla Ema, ale všichni jsme se snažili. Pak jsme počkali na nádivku a snědli jsme hned dva pekáče. MŇAM. Zahráli jsme ještě Osadníky a šli jsme na kutě.
Pátý a zároveň poslední den byl ve znamení úklidu celé chaty. Došel správec a s nějakými nesrovnalostmi jsme odjeli. Směr Olomouc, kde vystupovala Ema, a pak do Břeclavi. Všeci jsme si tu výpravu jistě užili. Zvlášť když tam byla trojí oslava.
zapsal Kouba, upravila Emuláda