Víkend před velikonoční výpravou se šest vlčat a dva jejich vedoucí zúčastnili celostátní akce pro vlčata s názvem Víkend v džungli v Boskovicích. Přečtěte si, jak jsme se měli!
První den (příjezdový): Sešli jsme se na nádraží v Břeclavi v počtu osmi lidí. Šest vlčat: Ondra, Mlčka, Kuba, Dan, Jindra a Sam + já (Tof) s Kánětem. Přesedli jsme dvakrát, jednou v Brně a ve Skalici nad Svitavou. Po přibližně dvou hodinách jsme dorazili na místo konání. Velký plakát Škola pro vlčata nás okamžitě upoutal, a tak jsme se jen těšili, co nám víkend přinese. Ubytování nám poskytovala pedagogická škola a my jsme bohužel měli třídu až úplně nahoře.
Po vybalení sedmi nejnutnějších věcí jsme šli dolů do jídelny na večeři. K večeři byl krajíc chleba s pomazánkovým máslem. Ano, trochu jsem se v té chvíli zděsil, jak zbytek akce přežiji, protože jídla bylo málo a ještě jsme hned museli spěchat na program. Ten se odehrál v tělocvičně a šlo o představení učitelského personálu, a taky o začlenění do hlavního námětu celé akce. Škola totiž získala první výtisk Knihy džunglí, z nějž při jejím otevírání uteklo z příběhu několik postav – jako opice, Bálů nebo tygr. O víkendu bylo naším úkolem dostat je do knihy zpět. Po představení námětu a studijních předmětů následovala studentská párty, kdy všichni dostali svítící tyčinky a byla „diskotéka“. Tím skončil první příjezdový den a my jsme šli spát.
Druhý den: Ráno jsme byli všichni vzhůru už od čtvrt na sedm, a to i přesto, že snídaně byla až v 7:50. Po snídani měli kluci rukodělky, při kterých si každá družina vyrobila svou totemovou hůl. Mezitím jsme se já a Káně zúčastnili velmi zajímavé přednášky od bratra Bobra. Po přednášce a rukodělkách jsme se přesunuli do nedaleké farní zahrady, kde jsme absolvovali hodinu lesních rituálů. Tam jsme si ukázali a vyzkoušeli rituál Velkého vytí a Tanec hada Ká. Obojí se nám moc líbilo, takže si to určitě někdy zopakujeme.
Po obědě jsme se šli, jako přípravu na následující program, sami podívat na zdejší židovský hřbitov, a potom už hurá na oběd. Na oběd byla sekaná s bramborovým salátem, tak jsme se pořádně najedli. Pak nás čekala hodina historických souvislostí ve městě i na dědině, při které nám bylo umožněno podívat se na různé boskovické památky a zajímavosti. Navštívili jsme skvěle dochovanou synagogu, podívali jsme se na Boskovice z radniční věže, mohli jsme nahlédnout do mikve (sklepní místnost s bazénkem, který sloužil Židům k nejvyšší očistě) a v neposlední řadě jsme navštívili muzeum zemědělských strojů, to se nám obzvlášť líbilo.
Po této aktivitě nás čekala hra ve městě, při které měli kluci za úkol zjišťovat různé informace o místech, které se nacházejí v Boskovicích. To jim ztěžovali lovci. Když lovci chytili někoho z družiny, musela družina tvrdě platit životy. Nakonec se nám sice nepodařilo zjistit všechny informace, ale tolik to nevadilo. Další věc na programu byla hodina her na družinovkách, při které jsme dostali náhodné družiny a měli si s nimi zahrát nějaké typické hry. Jakmile jsme dohráli tyto hry, čekala nás jedna velká společná hra na vlčata (lišky, jak to znám já), při které jsme byli rozděleni do týmů, a byla to docela řežba.
Potom co jsme dohráli společnou hru, jsme se šli najíst. Ano, opět byl na večeři chleba s pomazánkovým máslem, tentokrát jsme ale měli k dispozici i paštiku. Po krátké pauze, která nastala po večeři, začala finální příběhová etapa. Kluci měli za úkol vyluštit šifru s kouzlem, které vrátí všechna zvířata zpět a zároveň se museli vypravit na cestu. Měli za úkol získat od opic kousek kamene, který jim pomůže dostat zvířata zpět. Ve finální bitvě proti opicím se nám to nakonec povedlo. A to především díky pohotovému zásahu ze strany Káněte. Závěrem druhého dne tudíž bylo navrácení zvířat zpět do kni
hy. S výjimkou Balůa, který v našem světě zůstal, aby chránil knihu před dalším otevřením a mohl nám přijít kdykoliv na pomoc. Jakmile jsme se vrátili do školy, šlo se spát.
Třetí den (odjezdový): Jelikož jsme se rozhodli neúčastnit se ranní mše v kostele, mohli jsme vstávat později. Potom, co jsme si zašli dolů na snídani, tak se kluci začali chystat na poslední program v místních lázních a v kině. Pro naši družinku byl první program v lázních, já jsem se nemohl bohužel zúčastnit, protože jsem neměl plavky. Šlo vlastně o výcvik ve vodě. Programu v kině jsem se chtěl zúčastnit, do školy ale přišel Ondra, kterému bylo špatně, tak jsem se nakonec nezúčastnil. Co jsem pochytil bylo to, že klukům byl puštěn film, po jehož shlédnutí měli odpovídat na otázky.
Když se vrátili, dobalili jsme poslední věci a šli jsme na předávání diplomu dolů do tělocvičny. Každá družinka dostala vysvědčení a taky nějaké předměty (jako termosku nebo hrnek), a taky každý dostal nášivku o účasti na akci, Balů převzal knihu. Stejně jako Balů jsme potom odešli i my na vlak. Ve vlaku Káně provedl zhodnocení akce a nakonec jsme se všichni shodli, že nám toho dost dala – jak nám vedoucím, tak samozřejmě i vlčatům. Ve tři na břeclavském nádraží jsme si zakřičeli pokřik, a potom jsme se rozešli domů.
zapsal Tofík