Na tábor až k moři!

Pláž v Morinje (Boce Kotorské), kde tábořili břeclavští skauti v letech 1929 a 1930. 

Vyvrcholením skautského roku je tábor. Tak tomu bývávalo i v meziválečném období. Na tábor se těšil opravdu každý. I dnes tábory patří k nezapomenutelným zážitkům skautského života. Pojďme se podívat, jak je trávili naši skautští předchůdci.

Na úvod jsem připravil přehled táborových míst jednotlivých oddílů Svazových skautů v břeclavském okrsku (dochované informace):

Za povšimnutí stojí zejména kompletní informace z II. oddílu břeclavských skautů. Je to dáno jednak dochovanou kronikou, ale i jejím správným vedením.

K nejvíce povedeným táborům však patří ten z roku 1929. Okrskový zpravodaj a vůdce II. oddílu br. Fr. Kňourek zřejmě reaguje na výzvu Spolku Lovčen z Boky Kotorské otištěné v časopise Skaut – Junák z května roku 1928. Tento spolek pro povznešení turistického ruchu nabízí volná místa k táboření u moře. A Kňourkovi se tato nabídka líbí.

Přečtěte si krátkou zprávu z časopisu Skaut Junák o táboře u moře: …Cesta tam s přerušením trvala šest dní, pobyt v táboře dvacetpětdní, cesta zpáteční s delšími přestávkami v Dubrovníku, Sarajevě a Budapešti rovněž šest dní. Celkem tedy od odjezdu do návratu uplynulo třicet sedm dní. Celkové vydání každého účastníka činilo 740 Kč. P5írodní podmínky k táboření byly ideální. Vavřínový háj poskytoval plný stín a milý chlad, jenž na jihu je vzácný. Dobří lidé postarali se ochotně o vše, co tábor potřeboval. Desky na podsady byly propůjčeny zdarma, dříví k otepu darováno. Český lékař navštěvoval tábor třikráte i čtyřikráte v týdnu jako přítel, který se přicházel potěšiti mezi krajiny. U táborových ohňů shromažďovala se vždy celá obec, která přijala české skauty opravdu bratrsky. Všichni účastníci vrátili se zdrávi. Sesílili, zmužněli, vyrostli, přibyli na váze, tak jako nikdy předtím. Těší se, že příštího roku se do Morinje znovu vrátí…

Reportáž z téhož tábora se bohužel už nevejde, jako většina dobového materiálu. Snad se mi jej podaří v budoucnu naskenovat. Tábor se všem velice líbil. Byl natolik úspěšný, že i následující rok se jelo na stejné místo. A k moři se ještě břeclavští skauti jednou vydali. Bylo to roku 1936. Čestným táborovým vůdcem se stal br. Kňourek – byl to jeho poslední tábor.

Za povšimnutí také stojí, že II. oddíl párkrát nabídl táboření i dívčímu oddílu. Konkrétně v roce 1929, 1934 a 1935. Děvčata však tábořila (1934, 1935) na samostatně vybudovaném tábořišti poblíže tábořiště chlapeckého.  I tak to byl zřejmě ojedinělý jev, protože jakákoliv forma koedukace nebyla v té době moc přípustná.

Tak takové tábory si užívali skauti před 85 lety. Nutno dodat, že k moři také jezdívali skauti-pionýři v éře PO Plamen.

Byť ještě leden, ale na tábor se již velice těším. Co vy?

Káně, leden 2016

Fotografie z táborové činnosti, v časopise nazvaná “ Naše jezdectvo“