Tak, už jsme dojeli! – Odkud? – No, přece z Velikonoční výpravy Hranice na Moravě. Vyjeli jsme ve čtvrtek a vrátili se dnes. – A stálo to za to??? – To víš, že stálo. Škoda, žes nejel. Výprava se povedla, příště jeď s námi a uvidíš.
5. 4. Tedy na Zelený čtvrtek se v 8:50 na břeclavském vlakovém nádraží sešlo dvacet sedm Plameňáků ve složení: Pancho, Pajda, Lukas, Učeň, Kecka, Majkl, Lukyn, KubaS, Tofík, Řízek, Hroch, Žabák, Želva, Kanár, Vevča, Kouba, Vačky, Palifuk, Tobík, TomR, TomZbr, Alan, Lukáš U., bratři – dvojčata Jara
a Laďa a Káně. Chvíli jsme počkali na opozdilce a Pajda mezitím koupil společnou jízdenku směr Hranice na Moravě. EuroCity na Varšavu bylo poměrně plné, ale i tak si všichni posedali. Avšak v Přerově měl přípoj 25 minut sekeru, a tak se někteří stihli v klidu nasnídat. Hranice nás uvítaly chladně, se zataženou oblohou a nepříjemným větrem. I přes tyto nepříliš vhodné podmínky a to, že Pancho si cestou nebyl moc jistý, jsme se vypravili na DDM. Netrvalo nám to dlouho, za 20 minut jsme byli na místě a mohli jsme se tedy ubytovat. Odpoledne pak proběhly tradiční družinové výpravy do okolí. Družiny se vypravily za místními přírodními i historickými památkami, a také měli za úkol zjistit pár informací. Já s Panchem
a Pajdou jsem mezitím řešil jídelníček, sepisoval nákup a radili jsme se nad programem. Večer nám trochu zkomplikovala večeře, zelený špenát s bramborem. Místní kuchyně byla vybavena slabě výkonným sporákem, a tak se přípravy večeře velice protáhly. Den se ukončil zpíváním.
6. 4. Velký pátek se zahájil Majklovou rozcvičkou na hřišti u domečku. Na snídani chleba se sýrem sypaným mandlemi a po ní jsme se už vydali na družinové vaření, které stálo za to. Mloci uvařili nudle
s mákem, Jestřábi bramborové kašé s uzeným masem provoněné skořicí, Štiky pak špagety s mletým masem, Lišky uvařily chutnou hrachovou polévku a roveři – Učeň s Kánětem na radu od Jelena pletli či smažili jablka v županu. Všechna jídla se povedla a byla skvělá! Odpoledne proběhl ZVaS – závod (v našem případě) vlčat a skautů v disciplínách, které mohou být na oblastním kole Závodu vlčat
a světlušek. Disciplíny: první pomoc, příroda, dopravní značky, šifry a významné osobnosti nejen skautské. Počasí nám moc nepřálo, byla zima a mírně mrholilo. Večeře – rýžová kaše se opět protáhla, ale podle ohlasu dětí se vyplatilo na ní počkat. Hřebem večerního programu byla hra ve středu města, kde skupinky hráčů měly zjišťovat informace historického rázu. Aby to nebylo tak lehké, všude se pohybovali rověři (to nejen roveři), kteří skupinky chytali, ale i různí „večerní lidé“ – domorodci… Věděli jste například, že na místním židovském hřbitově je pochovaný bratr S. Freuda, nebo že Hranice v roce 1852 navštívil B. Smetana, který bydlel v domě č. p. 110? Já tedy ne. Po té se už šlo spát.
Bílá sobota, 7. 4., nás probudila vůní kakaa a velikonočních mazanců s marmeládovou pomazánkou. Softballisté Pajda, Učeň a Majkl nás opustili, jeli si zahrát do Kostelce nad Orlicí. A my zbylí jsme vyšli na „celodenní výlet“ směrem na Helfštýn. Kolem poledne jsme navštívili místní Zbrašovské aragonitové jeskyně, které jsou jedinečné na celém světě. Paní průvodkyně byla velmi příjemná, vyzvala nás, abychom něco zapěli a kluci, hned bez váhání, zazpívali Junáckou hymnu. Ještě musím vyseknout poklonu Koubovi, který správně (podle průvodkyně po dlouhé době) spočítal místní kuželovité stalagmity během prohlídky. Pak jsme poobědvali u nejhlubší propasti v ČR a střední Evropě – u propasti Hranické. Paradoxně TomZbr, který ještě včera nevěděl, jak by ošetřil říznutí, se řízl, a tudíž se to dnes mohl naučit. Ošetřila ho sličná sestřička v lázních Teplice nad Bečvou. Bohužel se počasí kazilo a Lukyna rozbolelo koleno. Operativně jsme rozhodli, že s Lukynem půjdu postavit na večeři a že se Helfštýn alespoň dnes nestihne. Vymyslela se kratší cesta. Navečer pršelo, a tak se z kratší cesty stala krátká
a naši turisti o půl sedmé už byli na domečku. Jelikož TomZbrova rána byla poměrně hluboká, jel
s Lukasem do nemocnice na pohotovost k zašití. Po čočkové polévce a těstovinovém salátě jsme si zahráli obdobu hry křížem a nekřížem, řekni: Koho máš rád a Vačky popisoval geometrickými útvary obrázek, který jsme dle jeho instrukcí malovali. Po večerce si ještě vedení zahrálo Osadníky, kde Pancho dostal protihráče 4 body z akčních karet.
Poslední den – Květná neděle 9. 4. Budíček v 7:30 a balení a úklid. Všichni pomáhali, a tak jsme mohli paní správcové domeček předat po desáté hodině. S Hranicemi jsme se rozloučili polohromovým oddílovým pokřikem a v 11:20 (bez sekery) jsme z Hranic odjeli. Je to velmi pěkné město s bohatou historií a mnoha památkami. I Lidé tu mají zvláštní, Kecka pronesl, že si ty nejzajímavější určitě zapíše do deníku. Ve vlaku jsme zhodnotili výpravu za dozoru a těstovinového salátu v kotlíku, který většina jedla Keckovými hůlkami. Před jednou jsme už všichni šťastně dojeli domů. Musím pochválit zejména některé Lišky, pro které byla tato výprava první, že ji statečně zvládli a doufám, že i příště pojedou s námi. Výprava uběhla jako voda, už se těším na tu další.
Hele, už musím končit, jsem z té výpravy unavený, nezapomeň v pátek na společnou oddílovku, budou se promítat fotky. – OK, jo, já přijdu. Uvidíme se ve škole, čau. – Zdar. (Konverzace na Facebooku ukončena v 14:38.)
V den příjezdu napsal Káně.