Profesoři doučili žáky poslední kouzla, studenti zavřeli učebnice čarodějných formulí a poskládali černé hábity do velkých kufrů. Školník Filch se naposledy nad studenty rozčílil, že mu čmárají propiskou po kadibudkách a nadšeně je doprovodil ke kouzelnému autobusu, který je odvezl domů.
I naši studenti Školy čar a kouzel Pod Hradem už mají letošní školní rok plný dobrodružství a zážitků za sebou a čeká je zbytek prázdnin.
Famfrpál milujeme každým coulem.
Letošní už 48. tábor skautského oddílu Plamen na tábořišti v Podhradí nad Dyjí se inspiroval knihami a filmy o čaroději Harry Potterovi. Kluci vyráběli kouzelná košťata, na kterých odehráli famfrpálový turnaj nebo se naučili míchat lektvary a kouzlit hůlkami. Nakonec se vycvičili do takové úrovně, že mohli porazit zlého ředitele, který ovládl jejich školu a ukořistil tři relikvie smrti.
Prváci čekají na zařazení do svých kolejí.
Na tábor jsme vyrazili v sobotu 27. června, kdy jsme na čerstvé louce začali stavět podsadové stany, týpí, kuchyň s kamny i retro krajinkové podsady.
Letos jsme plnili velké množství orlích per. Někdo dělal kouřové otisky listů s Pajdou, jiný poznávali ryby s Vačkym. Přírodní nadšenci vyráběli leštěnky z včelího vosku s Emou. Další skupina přijímala morseovku, kterou Káně pískal na píšťalku. Atleti si s Keckou zaběhli pátnactistovku a jiní sportovci stříleli z luku. Technici s Kavkou vyrobili sluneční hodiny. Sami si nejlépe pamatujete, které orlí pero jste si na závěrečném sněmu nechali uznat.
U srdce nás zahřálo, když jsme po okolí plnili dobré skutky. Jiní sbírali odpadky, ti větší řezali mladé stromky.
Jako správní skauti jsme se vydali do okolí plnit dobré skutky.
Když zavzpomínám na letošní tábor vybaví se mi spousta zážitků. Například ten, kdy jsme hráli famfrpál, studenti utíkali ze svých postelí, šplhali jsme na zříceninu zatímco nás pronásledovali mozkomoři, koupali se v Dyji nebo se projížděli na lodičkách. Vybavuji si například nekonečné služby v kuchyni, kdy jsme uvařili i takové dobroty jako špekové knedlíky se zelím, šišky s mákem nebo karbenátky s brambory.
Leo opatrně míchá dnešní výborný oběd.
Na našem tábořišti jsme přivítali také rodiče, a to 11. července. Společně jsme si zahráli brännball, stříleli ze vzduchovky nebo šípy z luku. Někteří z vás zůstali na slibový oheň a viděli, že pět z nás skládalo skautský slib a dva slib vlčácký.
Maminky se nám usídlily v kuchyni, zatímco tatínkové řezali dřevo na večerní slibový oheň.
Snad každý z nás si vzpomene na to, jak nám den před návštěvním dnem při večerním nástupu spadla ze stožáru kvůli přetrhnutému lanku státní vlajka. Všichni jsme do konce nástupu zadržovali smích a při slově: „Rozchod,“ se rozesmáli na celé kolo. Druhý den musel lanko Kecka opravovat.
Kecka na vrcholku stožáru napíná nové lanko na státní vlajku.
I jako skauti jsme se aspoň na pár chvil vžili do kůže indiánů. A to tehdy, když nás na tábořišti navštívila woodcrafterka Owi. Naučila nás, jak tancovat indiánské mužské tance. My dupali nohama a ona bubnovala na bubínek a zpívala.
Tancujeme a zpíváme moc rádi.
Rádi bychom poděkovali všem rodičům, kteří nás podporují v tom, co děláme. Jsme rádi za maminky, které nám na tábořiště dovezli něco dobrého na zakousnutí. Oceňujeme ty rodiče, kteří nám asistovali na stavbě nebo při bourání. Speciální poděkování věnujeme Cirovi, který nám týden jezdil nakupovat a Honze, která se dva týdny jako zdravotnice starala o naše kluky.
Už teď se těšíme na tábor s číslem 49.
Vzduch, oheň, voda, oddíl Plamen volá. Do přírody ven, buď připraven.
A ještě jedna malá video vzpomínka, díky Balů.