Rok se s rokem sešel a už po 46. vzplanul oddílový výroční oheň. Jsem rád, že jsme se sešli v takovém počtu a na takovém krásném a novém místě.
No ono se to řekne krásné a nové místo, ale když jsem se v pondělí dozvěděl, že kvůli opravám vodovodu na Apolle nemáme táborák kde udělat, tak mi do zpěvu zrovna dvakrát nebylo. Naštěstí měl Pancho v záloze několik míst, ze kterých jsme vybrali pěknou loučku nedaleko špice, kterou jsme pak pojmenovali Louka západů kvůli krásnému výhledu na západ. Ono to ale není úplně jednoduché udělat ze zarostlé louky místo vhodné k takové slavnostní chvíli. Ještě že existuje to volno před maturitama! Bohužel ale moji bratři ve zbrani František a Káně nemohli, takže příprava zůstala na mě. Středeční dopoledne jsem tedy strávil kosením, děláním ohniště a stavěním hranice. V 16:00 jsme měli sraz na klubovně. Než jsme se vydali na cestu, tak Želva připravil pro vlčata i ostatní hru na Buldoka a ještě bylo potřeba zkrátit palety k sezení, aby se vlezli do auta. Klubovnové lavičky jsme ale nesli pěkně v rukách a jak někdo poznamenal, tak jsme vypadali jako prvorepublikoví skauti při pěších cestách na tábor.
Na místě jsme se nejprve rozkoukali a prošmejdili okolí a ještě dodělali pár drobností na ohni a ohništi. Pak už následoval Majklův program, při kterém se lítalo sem a tam po přilehlém poli.
Potom, co dorazili Pancho s Pajdou a další opozdilci, se mohlo konečně začít. Pajda musel při tření improvizovat, protože jsme nesehnali vhodné chrastí (ono to v listnatém lese úplně nejde). Nakonec jsme vyrobili ze Skunkovi březovky a mojich zbytků suché trávy provizorní cosik, do čeho se vytřenou jiskru podařilo rozfoukat.
Na táboráku se kromě členů oddílu zastavilo několik rodičů, Bohouš a trio Stöhrů – nejmladší plameňák Kubík, bývalý vůdce oddílu Netopýr a oldskaut bratr Štír.
U táborového ohně nám pak Štír vyprávěl o bratru Kňourkovi, skautování za jeho mladí, veselých historkách z hlídek a o spoustě dalších zajímavých věcech. Káně měl připravené úryvky z první oddílové kroniky a z knížky Skautské století. Vše bylo prokládáno oddílovými písničkami. Znovu jsme vyhlásili registrační zkoušku a nakonec zbyl čas i na Vačkyho a Vevčovi hru. 
Výroční oheň se zkrátka z mého pohledu povedl. Zvládl se i obtížný přesun zpátky do Břeclavi, který byl potřeba, protože nás nakonec zbylo jen sedm (Káně, Majkl, Kecka, Kouba, Tomr, Mlčka a já) statečných nejskalnějších vyznavačů outdoorskautingu, kteří jsme na místě přespali. Ještě jednou bych chtěl poděkovat všem zúčastněným a hlavně hostům, že mezi nás zavítali a podělili se o své zážitky ze skautování. A oddílu přeju, aby se měl do dalších narozenin zase o trošičku líp než letos. Howgh Učeň
Táborák byl nádherný a Kuba si ho užil, i když jsme tam byly jen krátce. Pořát teď básní o tom jak se těší pod stan na tábor.
Hej bylo to úplně super. Jen škoda že jsem tam nebyl dýl. Příští rok půjdu snad také. Navíc díky těm písničkám co hrál Pajda jsem si řekl, že taky nějakou složím. Všem moc děkuji
Doufám, že z nové louky budeme v létě všichni unešení jako Kuba 🙂
Opět další super akce,kterou jsem si mohla s vámi jako rodič užít.Velké díky Učňovi a jeho obětavosti.Užívejte si max každého tábora,každé akce, každého výletu,každé schůzky…vše je neopakovatelné a rádi budete vzpomínat…