Velikonoční výprava Mrákotín 17. – 20.4.2014

O letošních Velikonočních prázdninách se oddíl vypravil na nám neznámé místo do České Kanady. Podrobnosti se můžete dočíst ve Vačkyho článku.

1. Čtvrtek – Dne 17. 4. jsme se my- Pajda, Franta MP, Kecka, Želva, Luky, Tof, Kouba, Vevča, Řízek, Miki, TomZbr, TomR, Lukáš G., Kanár, Tomáš H., ………….(několik dalších vlčat a možná i starých vlků)…….. , sešli na vlakovém nádraží v celkem brzkou hodinu, a to v 6:15, samozřejmě ráno, jelikož bylo volno. Takhle časný začátek však automaticky neznamenal také časný příchod do fary, v níž jsme byli ubytováni. Poněvadž Telč, do nějž jsme měli namířeno, není přímo za humny, trvala nám cesta do něj rovných 6 hodin, samozřejmě s několika přestupy. Cestu nám zpříjemnilo Řízkovo bingo. Na historické Telčské náměstí, kde se člověk díky nádherně zrekonstruovaným budovám může cítit jako v pohádce, jsme došli asi půlhodinku po poledni. Proběhl zde krátký rozchod- někteří si zašli do cukrárny, ve které prodával cizinec, o jehož původu se vedly diskuze, podle některých to byl Chorvat, podle jiných Ital a nebo taky Rus, jiní si zase házeli s míčem či se věnovali jiným kratochvílím. Dále nás čekala úmorná cesta do Mrákotína s krosnami na zádech, a aby toho nebylo málo, vzali jsme to přes hrad Štamberk, což sice trasu značně prodloužilo a některým se to nelíbilo, ale zase to byla pěkná procházka. Nu a asi hodinu před stmíváním jsme konečně dorazili do fary v Mrákotíně, kde zrovna kněží dobílili, s čímž se nepočítalo. I tak jsme se tam v pohodě ubytovali po družinách a poté si zahráli další hru vedenou Vevčou a Řízkem, kteří měli pro tento den program, jelikož nás další den hodlali opustit. Oné hry jsem se ale nezúčastnil, umýval jsem v kuchyni ledničku (brr…). Bylo to prý nějaké běhací pexeso. Večerní program zahrnoval Frantovu přednášku o Velikonocích a čtení z bible okořeněné Pajdovou hrou na kytaru. Pak následoval odchod do postelí a vytoužený spánek.

2. Pátek – V pátek, hned další den po náročném pochodu, což by se zpětně mohlo jevit vtipné, následoval celodeňák. Ale my jsme přece z Plamene a tak nám zbylo sil dost a po Vevčově výborné běhací rozcvičce se mohlo kolem desáté hodiny vyrazit do Dobré Vody, kde se od nás žel odpojili Franta MP, Vevča, Řízek a …… Z Dobré vody jsme došli do Olší a odtud již po modré do lesa. Až jsme narazili na příhodnou louku i s lavičkami, mohla proběhnout svačina (chléb a paštika) a také rituál vedený Pajdou, kdy jsme pobíhali bosí v trávě a předávali si jarní energii Země. Po téhle aktivitě proběhly nějaké ty zmatky, kdy se na chvíli ztrati l Želva, kterýžto na nás však čekal na rozcestí. Ale vyřešilo se to a tak jsme mohli dále postupovat až na kamenný útvar Hradisko, poblíž něj je podivná osada Poldovka, a dále po žluté až do Kučerova lesa, kde jsme prošli kolem mohutného buku lesního, načež nám Pajda vynadal, že jsme se u něj nepozastavili, a měl pravdu- stál na vážně pěkném místě. Na faru jsme přišli stejně jak včera asi hodinu před stmíváním. Na farě jsme přivítali Káně, jež za námi přicestovalo a následovala pauza, během níž většina lidí odpočívala, a Vačky s Kanárem, kteří měli program na tento den, ladili hru, jež propukla asi v osm hodin. Pomáhlali nám přitom Tof a Želva, za což jim tímto děkuji. Hra spočívala v tom, že u pustého ostrova ztroskotala loď a trosečníci se musí na tomhle nevlídném kousku planety uživit. Sbírali tedy vodu, dřevo, maso a další bonusové věci. Po hře byla večeře a nakonec hraní na varhany kombinované s hrou na kytaru.

3. Sobota – Sobota dostala příznačné označení Svojsíkův den. Hned rozcvička se opravdu povedla- byla totiž inspirována Svojsíkovou knihou Základy junáctví- nejdříve jsme se rozcvičili, pak si zaklusali a nakonec zatancovali tanec zvaný odzemek. Poté jsme secvičovali různé styly pochodů vymyšlené též samozřejmě Svojsíkem a v jednom z nich taky vyrazili ke studánce Aničce na družinové vaření, které se všem družinám povedlo- Jestřábi dělali špagety a jiné těstoviny s boloňskou omáčkou, Mloci zase mrkvový salát a hráškovou polévku, a nakonec Štiky tradiční zelňačku. A kde jsme vlastně vařili? Mloci tábořili na pěkné louce poblíž potoka, kdežto zbylé dvě družiny se spokojili s polem, jež však bylo hned vedle studánky Aničky, a tak nebyl problém s vodou. Než jsme se všichni přesunuli na zmiňovanou louku, dávali jsme dlouho do pořádku ohniště- no, popravdě, nebyl to žádný zázrak. Před odchodem zpět do Mrákotína byly na programu zábavné aktivity s lany a lasy- nejdříve hromadné skákání přes ně, posléze ve trojicích a finálně lasování. Večer byl znovu hudební- nejdříve zpěv doprovázený Kánětem a kytarou, potom Kánětem nebo Tofem a varhany, na druhé straně místnosti jsme si, stejně jako na rozcvičce, s Keckou zaKlusali. Skauti pomalu odcházeli na svá lůžka, až utichly i varhany a fara v Mrákotíně upadla do spánku.

4. Neděle – Mrákotín je od Břeclavi značně daleko, a proto návrat domů kolem páté odpolední znamenal odjezd autobusem do Telče o půl jedenácté. Předtím se ještě stihlo uklidit, pobalit si věci, ohodnotit akci a další nezbytně nutné činnosti. Autobus, s nímž jsme jeli, musel zastovavat kvůli Tofovi, jemuž bylo nevolno, jinak však naši cestu nepotkali žádné potíže, a tak jsme mohli živi, zdrávi a dobře naladěni vystoupit na břeclavském nádraží, zakončit a rozprchnout se do svých domovů. Nebo někam jinam.

 Zapsal: Vačky