Pěkný víkend v Bílých Karpatech 11. – 13. dubna

Čekal nás první víkend vůdcovského kurzu. V teplém pátečním dni jsme se setkali  (Učeň se mnou a naopak), abychom mohli společně vyjet do námi známého kraje říčky Veličky.

společná fotka na Šibeničním vrchu

Veselí jsme byli zejména ve Veselí, když si k  nám přisedl rovněž veselý skaut z Jindřichova Hradce, který studuje ovšem v Praze. Jmenuje se Mazda. A je velmi upovídaný .-) Další setkání proběhlo až v místě určení  – Nová Lhota. Tam jsme se všichni přivítali, pojedli chléb se solí a šli se ubytovat do pěkné ubytovny ekocentra. Poté následovala večeře – chléb s párky, na které mám velmi mastnou upomínku na tričku. Večer jsme si zahráli seznamovací hry a šli i do jedné cizí stodoly pro indicie k zítřejšímu pochodu. Celý kurz je totiž motivován Velkou Moravou. Tento víkend jsme pátrali po Josefovi, který byl unesen Uhry… Sobotní putování nebylo pro nás neznámé. Ze Lhoty do Vápenky a zní na Velkou Javořinu (970 m. n. m.) Po cestě jsme se bavili o všem možném i nemožném (např. o Hře o trůny) a také sbírali krabičky, ve kterých se formou dopisu i předmětů představovali instruktoři kurzu. Velmi pěkné.

spolupráce při sundávání instruktorských krabiček z posedu

K večeru nás přivítala chata Kristýna, která nám poskytla odpočinek i nocleh. Po večeři jsme postavili strom (z klacků, zelených lístečků), který nám vzápětí zničili instruktoři. V chatě jsme se poté o tom bavili. Byla to aktivita zaměřená na pasivní/aktivní přístup…

Večerním vyvrcholení bylo rituální uvítání  do řad frekventantů Velké Moravy. A v úplném závěru jsme zpívali a hráli hry.

…Je půl sedmé ráno. Všichni hluboce zařezávají, jen já pomalu vstávám a balím se. Musím totiž odjet dříve, mám rodinnou oslavu. Chodím jako myška, nechci nikoho vzbudit. V sedm se loučím s Čokem (kuchařem) a opouštím Filipovo údolí. Byl to pěkný víkend – taková pohodovka (i když se cítím velmi unavený) umocněná tím, že jsme po dlouhé době byli v rolích účastníků.

zapsal Káně