Po vánočních svátcích se čtveřice břeclavských Plameňáků (Učeň, Majkl, Kacka a Káně) vydala tábořit pod týpí na louku u Radňovsi, kde již v letech 2008 a 2009 oddílový letní tábor probíhal. První den jsme se už v sedm hodin sešli na břeclavském vlakovém nádraží a odjeli v 7:15 osobákem do Tišnova. Bří Holobrádkové, mající režíjky, to měli zdarma, jen my, obyčejní smrtelníci, jsme si zaplatili IDS JMK univerzální jízdenku. Trochu jsme se obávali cesty autobusem kvůli našim objemným zavazadlům (zvláště pak kvůli kárce s týpím), ale pan řidič to nějak nekomentoval a dovezl nás až do Vratislávky. Cestou blátivou podél říčky Libochůvky jsme se dostali na louku a začali stavět. Bylo pravé poledne. Při stavbě nás doprovázeli menší komplikace, takže týpí jsme postavili až asi na třetí pokus. Ale stálo! Dále jsme šli do lesa na jehličí, na dřevo a pro vodu. Studánku jsme však naneštěstí nenašli, a tak jsme alespoň pro první večer s vodou z domova šetřili. Večer jsme zapálili oheň a Učeň s Majklem si ohřáli zelňačku. Před spaním jsme si zahráli deskovou hru Království a šli spát. A byla zima. Ach, to byla zima, zlá zima. Druhý den jsme se probudili až kolem půl dvanácté. Zašli jsme do Radňovsi pro vodu, pak jsme opět dělali dříví. Avšak bez sekery a pily, neb tyto nástroje byly nepoužitelné. Pochutnali jsme si na hrachovce a jiných pochoutkách, které jsme si připravili. Večer jsme si četli ze Základů junáctví br. A. B. Svojsíka a Poselství prachu – Mýty Šošonů M. Černého. První zmiňovaná kniha nás bavila svou archaičností, druhá pak mnohdy bizardními povídkami zejména o kojotovi. Zahráli jsme i Království a kostky. A byla opět zima… Třetí den jsme si vyšli na procházku do Meziboří. Na tábořišti pionýrů jsme si napumpovali vodu, která měla příchuť železnatých a železitých iontů. Obešli si mezibořský rybník a vrátili se zpět. Odpoledne jsme opět dělali dřevo, navečer pro nás Kecka připravil lezení na strom pomocí prusíkování. Musím zde podotknout, že stejnou měrou se na přípravě podílel i Učeň, bez kterého by to nakonec nešlo. Večer jsme si uvařili vepřové s rýží, pořádně přitopili a šli spát. Listy trávy se pokryly jinovatkou, mrzlo. Ach ti skauti, jestli to oni přižijí? Však jestli zmrznou, oni poslušně zmrznou… Poslední den ráno jsme si vykládali o zimě, která nás neustále budila ze spaní. Sbalili jsme se, uklidili tábořiště a hurá domů.
Doma jsem si opět uvědomil, co je to teplo domova, po důkladném umytí jsem si zalezl do postele s Aghatou Christie a už jsem z ní nevylezl. Rád bych ještě podotknul, že jsem opravdu smrděl kouřem. Jako z udírny.
napsal Káně