Velká podzimní výprava v Sovinci na chatě u Pedra

Na Velkou podzimní výpravu jsme vyrazili až do dalekého Nízkého Jeseníku do Pedrovy chaty u Sovince. Sjelo se nás tam nakonec šestadvacet. V útulné chatě u Pedra přes prázdniny zemřeli čtyři lidé. Vraha se nám nakonec podařilo odhalit.IMG_8774

Ve středu ráno na státní svátek jsme se sešli na vlakovém nádraží v Břeclavi v počtu 22 lidiček, abychom se vydali na Velkou podzimní výpravu na chatu poblíž Sovince. Někteří byli na nohou dříve, neboť se snažili najít ve sklepě jednoho domu Lucka Brasiho. Místo něj tam objevili pouze šifru s určením polohy, kde se ukrývá. Tu jsme ve vlaku do Olomouce vyluštili. Zjistili jsme, že hledaný se ukrývá někde na venkově a další mafiánská familie tam vlastní palírnu whisky. Po příjezdu do Olomouce jsme přestoupili do autobusu a pak jsme vystoupili ve vesnici Huzová. Odtud jsme šli asi pět kilometrů k Pedrovi na chatu.

Když jsme se konečně dostali na chatu a ubytovali jsme se, šli jsme si na nejepičtější hřiště zahrát nejepičtější Brannball. Zápas byl až do konce vyrovnaný, rozdíl byl pouze o 3 body. Po návratu jsme se snažili najít Makaka, který nás šel hledat. Bohužel jsme ho našli v zahradě zavražděného s básničkou v ruce. Všichni byli zděšeni. Od té doby jsme všude chodili alespoň po dvou. Na večeři jsme měli rajskou polévku, na kterou si někteří stěžovali. Při jídle jsme zjistili, že Pedro je z Hrušek a učil mé rodiče na základce. Po večeři jsme zpívali a poslechli jsme si pohádku o domorodcích. Na závěr dne nás ještě čekala noční hra, při které jsme si nabarvili obličeje nabílo a schovávali se v lese. Myslím, že se to všem líbilo. Pak už se šlo spát a někteří odvážlivci jako já šli spát ven.

IMG_8737

Druhý den po Keckově rozcvičce jsem zjistil, že nás čeká družinové vaření. Naše družina si zapomněla přes noc namočit cizrnu ve vodě. Po snídani jsme se vydali na kouzelné místo kdesi v lese, kde jsme měli vařit. Jestřábi po cestě ztratili čočku, takže vyráběli placky. My jsme ze všech nejdéle vařili cizrnu a smažili k tomu kuřecího juniora (maso to nikdy nevidělo). Štiky se pustily do čočky, Roveři vařili fazole po mexicku a vlčata guláš z prášku. Jídlo se všem povedlo i naše cizrna.

IMG_8731

S plnými břichy jsme se vrátili a začal program s názvem odhady podle vlastních tělesných měr. Držel jsem se z Makakem na OP. Ale místo abychom si od krokovali 1 kilometr, běžel jsem 4 minuty a měl jsem jen 625 metrů. Měřili jsme 250 metrů a před tím jeden metr, 10 metrů, 25 metrů, 10 centimetrů a tak podobně. Před večeří jsme se zúčastnili duchovního programu na vnímání přírody, při kterém jsme si hráli na strom. Po večeři jsme si četli bajky. Učeň poprosil Kecku, aby mu donesl čaj. Kecka se čaje napil a byl rázem kaput a v rukou měl báseň na pokračování.

IMG_8728

Vlčata šla spát.  Staří vlci hráli hru, při které se měli rozhodnout, jestli žduchnou tlusťocha pod vlak, aby tím zachránili 5 dělníků. A pak i že teroristé chtějí odpálit Prahu a jestli ho budeme „mučit“. Na to já s Bačou, že ne, protože nemáme rádi Prahu. A odtud se vzala používané slovní spojení: herní logika. Zahráli jsme si městečko Nokio a šli jsme spát.

Třetí den ráno po probuzení jsme se přichystali a vydali na celodenní výlet k Rešovským vodopádům. Cestou jsme se vydali já, Hup a Hroch (dvojče zesnulého Makaka) jinou cestou. Na zbylou skupinu jsme se po cestě měli napojit, jenže Kecka byl rychlejší. Museli jsme jít do prudkého kopce. Pak jsem se ještě s Hrochem zdrželi u keře obsypaného šípky. Když jsme dorazili do Rešova, byla obědová pauza. Někteří zamířili do hospody na hranolky za 42 korun, z toho dvanáct korun stál kečup. Já s dalšíma a moudřejšíma jsme se najedli chleba s paštikou. Pak jsme pokračovali k vodopádům. Ještě jsem zapomněl zmínit hru, při které jsme čenžovali hrach. Říkali jsme u toho sudá nebo lichá.

IMG_8750

Vodopády byly krásné a pak nás čekala cesta zpět. Vrátili jsme se až za tmy a uvítali jsme večeři. Guláš. Pak dojeli naši opozdilci Ema, Vevča, Káně a Lukas. Při dalším programu Emu zavraždili. Našli jsme ji oběšenou na lampě, na které se nemohla oběsit. Večer si pro nás Pajda přichystal podobnou hru jako nedávno Učeň, ale více reálnou. Mně například vyšlo, že jsem INDOORový typ.

IMG_8784

Čtvrtý den po rozcvičce a snídani, na kterou byly párky, jsme plnili orlí pera. A to chůzi na jeden kilometr, skok z místa do dálky a Setonův běh. Po obědě a poledním klidu jsme nalezli Lukase se zabodnutým nožem v těle. Svolali jsme veřejné líčení, ale my stále nevěděli, kdo na chatě vraždí. Vše nám prozrazovala básnička, ale nemohli jsme na to pořád dojít. Po nějaké době a spoustě nápověd jsme zjistili, že to byl Pedro Brasi a že Luck Brasi nás sem vylákal úmyslně a není náš spojenec. Před večeří jsme vyráběli šerpy a zasedla rada orlích per před večerním sněmem. Někteří se rozhodli, že na Halloween přespí venku a na sněm si vzali i spacák. Na sněmu se udělovala orlí pera a předsevzali jsme si, která další splníme. U ohně jsme a závěr zavzpomínali na naše minulé tábory a zážitky. Část se vrátila zpátky do chaty, kde se strhl boj o brambory. Jako jediný jsem šel spát na zahradu.

IMG_8747

Pátý den mě vzbudil až Hroch, že je snídaně. Po ní se všichni sbalili a uklízeli společně chatu. Před cestou jsme se před chatou na památku vyfotili. Cesta k autobusové zastávce byla dlouhá šest a půl kilometru, takže nás vyčerpala. Dál nás hnala pouze představa jídla, které si nakoupíme v Olomouci, kde jsme měli dvouhodinový rozchod. V Olomouci se od nás odpojila Ema. My jsme dorazili do Břeclavi kolem čtvrté odpoledne, kde jsme výpravu zakončili. Už se těším na další. 😀

IMG_8776

zapsal Kouba, fotil Pajda

1 komentář u „Velká podzimní výprava v Sovinci na chatě u Pedra

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *