Velká podzimní výprava Bobří hrad, Sklené nad Oslavou 26. – 30.10.2011

Na velkou podzimní výpravu o  školních prázdninách 26. –  30.11.2011 jsme se po několika  letech vydali opět na naše oblíbené  místo Bobří hrad u Skleného nad  Oslavou.

Jelo nás tentokrát opravdu hodně – 5 Mloků, 7 Jestřábů, 8 Štik a 2 Vlčata, 5 roverů a Pancho s Pajdou, celkem 29 lidiček – rekordní počet.Bobří hrad praskal ve švech.

Ve středu jsme vyjeli v 9.00 hodin do Brna a pak dál směr Žďár nad Sázavou. Ve Skleném n.Oslavou jsme vystoupili a pěšky se vydali přes les (4km)do srubu. Tam nás už čekal Pancho s Pajdou a teplo linoucí se ohníku v krbu. Ubytovali jsme se v jednotlivých po družinách – podle toho, která dříve dokázala spočítat všechna okna na srubu. Po obědě proběhly již tradiční vycházky s plněním úkolů. Tentokrát jsme obcházeli Bobří jezero. Štikám se při tom podařilo zabloudit až do vsi. Po skvělé večeři – kuřecí rizoto, proběhla ještě noční hra Dobývání pevnosti.

Druhý den vstávala nejdřív služba, aby zatopila v kamnech a začala vařit snídaní, po ní se neochotně trousili ostatní, aby zahájili den po skautsku – rozcvičkou a hygienou. Dnes byla na programu celodenní výprava na tábořiště brněnských oddílů (kmenů) na Waldenu a u rybníku Křišťany, kde již v roce 2004 tábořil oddíl Vlčat Mintaka, ve které již tehdy bylo Káně, Jeleň a Učeň. Nejprve jsme se zastavili na Waldenu, kde Lukáš vysvětlil svou hru motivovanou naší táborovou hrou Pán prstenů. Ač jsme ji zkoušeli zahrát dvakrát, tak to bylo poněkud zmatené. Opravdu nevím zda vůbec někdo vyhrál. Během další cesty jsme se museli skrývat před skřety. Lukáš vždy zavolal: „Skřeti!“ a my jsme se museli do 10 vteřin ukrýt někde v lese. Šlo to celkem dobře až teprve kousek před cílem se snažili Řízek a Želva ukrýt za takovým járkem plným vody a přeskočili jej rovnou doprostřed. Po obědě na druhém tábořišti ještě družinky museli překročit močály , aby se dostaly do Mordoru. Tentokrát to dopadlo již dobře, jen si nemůžu vzpomenout kdo vlastně vyhrál. Pak se pod vedením Lukáše vrátili ti nejmokřejší a nejunavenější zpátky do chaty (Lukyn, James, Řízek a Honza Strmeň) a my ostatní jsme pokračovali cestou, místy i necestou přes zablácené pole, až do Křižanova, hnáni vidinou cukrárny. Bohužel bylo zavřeno (otevřeno jen o víkendech a státních svátcích – tedy až zítra!). Koupili jsme si teda aspoň nějaké rohlíky a sýry ke svačině a také pití. Pak jsme se autobusem vrátili do Skleného a pěšky cestou přes pole (3km) na Bopbří hrad. U lesa jsme se ještě zastavili, abychom si vymysleli, co všechno jsme si dali v cukrárně, aby nám ti ostatní záviděli. Kluci básnili o tom jak si dali větrníky, rakvičky, věnečky, indiánky a já nevím, co ještě, až přišla řada na Mikuláše. Ten se chvíli zmateně koukal z jednoho na druhého a nic! Povídám: „Mikuláši, ty jsi s námi nebyl v cukrárně?“ A on na to,že prý „Ne!“. Ve srubu bylo příjemně teplo, tak jsme si do večeře ještě zahráli nějaké stolní hry. Po večeři se šlo ještě ven. Družiny měly po tmě absolvovat trasu vyznačenou bílými papírovými lístky až k cíli a odtud se vrátit co nejrychleji do chaty. Ovšem v cíli na ně ze stromu zaútočila Odula. Někteří si málem cvrkli do kalhot.

Den třetí proběhl ve znamení oddílové XIII. Přesunuli jsme se opět na Walden, kde dopoledne proběhlo nejprve tradiční družinové zálesácké vaření. Družiny se za ta léta, co to cvičíme hodně posunuly, ale ještě mají stále co vylepšovat. Zejména domluvu a organizaci. I v samotném vaření – škoda kupříkladu, že Štiky na začátku vaření své skvělé zeleninové polévky neosmahly ten pórek na oleji a nakonec do ní nezamíchali jíšku, nebo Mloci mohli maso do rýže také zpočátku trochu opéct na cibulce. Úplný „koncert“ při vaření svých bramboráků se sušenými švestkami předvedli roveři. Užili si sice hodně legrace, ale brát si z nich příklad bych družinkám úplně nedoporučoval. Během vaření se k nám připojilo Káně s Frantou a posléze i Pancho. Odpoledne proběhlo 6 disciplín oddílové XIII. Poznávání savců (Pancho), Znalost dopravních značek (Jeleň právě absolvující autoškolu!), Znalost oddílu (Učeň), Štafeta 6 základních uzlů (Pajda), Vyskvrňování králíka (Káně) a Běhací kimovka aneb Galimatyáš (Franta). Nejhůře byla hodnoceno vyskvrňování králíka, kdy hráči na 28 metrů (vzdálenost požadovaná na orlí pero!) měli zakreslit šest puntíků v kresbě králíka ve čtverci 15x15cm. Bylo to těžké a OP nakonec nikdo nezískal, ale soutěž se mi líbila. Vypilujeme trochu pravidla a příště to zkusíme zas. Na závěr si ti největší borci zahráli ještě Lopatu – Učňovu pálkovací hru z naší výpravy do Čučic a my ostatní, zmrzlí, jsme se vrátili do srubu a začali vařit večeři. Po ní měl Učeň připravenou novou hru Aukce. Hráči měli ze získaných prostředků (na základě testíku na znalost skautské organizace) nakoupit co nejvíce a nejlépe hodnocených předmětů, které byly v aukci nabízeny. Zvítězil opět Majkl. Pak jsme ještě chvíli zpívali a zahráli si hru Na blázinec aneb zmatek nad zmatek. Pajda jako ředitel blázince posílal kolovat po kruhu – na jednu stranu svícen a na druhou stranu baterku a protože blázni všechno popletou tak se při předávání muselo říkat: „Předávám ti“, blázen se musel zeptat „Co?“ a ostatní se pak museli ptát až to došlo až k řediteli a ten teprve odpověděl…A protože věci kolovaly současně oběma směry, tak z toho vznikaly takové humorné situace. To jsme se ale nasmáli…

Den čtvrtý jsme dopoledne zahájili stavbou aqaduktu. Družiny měly za úkol z vyfasovaných korýtek, vlastních věcí a věcí, které najdou v lese postavit co nejrychleji aqadukt přes 3m území (řeku Tiberu) a pak přes něj dopravit vodu na druhou stranu. Vyhráli Mloci, a protože celá věc proběhla poměrně rychle, vyhlásil ještě Učeň stavbu společného vodovodu na celou šířku volejbalového hřiště (9m). To trvalo až do poledne. Po obědě. Jsme po družinkách 1. Chystali dřevo (pod vedením Lukáše), 2. plnili OP vis na větvi a setonův běh (Jeleň a Franta) a 3. Zasedala rada orlích per (Učeň, Káně, Pajda). Večer byl přichystán 2. Oddílový sněm (po 6 letech). Na něm byly vyhlášeny výsledky podzimní oddílové XIII., proběhla soutěž družin o nejlepší znalost svého rodového zvířete, zpívání a nakonec byla udělována orlí pera (celkem 54). Podle závěrečných hodnocení jednotlivých členů se velká výprava i sněm všem líbily a sněmy byly žádány v programu oddílu častěji než jedenkrát za 6 let.

Poslední den – neděle: začal tradiční nedělní snídaní – vánočkou a kakaem. Pak jsme se urychleně sbalili. Kvůli zmatkům na pokoji si někteří odvezli domů cizí svršky. Někteří je pak od těch druhých dostali zpět, ale jiní tolik štěstí neměli. Není nad to mít ve věcech pořádek a vědět, co patří do mého batohu! Potom už se jen uklízelo a v 10.00 hodin jsme vyrazili do Skleného na vlak. Pancho ještě s Kánětem douklízeli srub, zamkli a nedopatřením přivezli do Břeclavi i klíče, které původně měly zůstat na věšáku za dveřmi. Proto jsem musel v úterý zajet do Brna klíče vrátit (ale nejen proto – bylo třeba pobyt zaplatit). Ve vlaku proběhlo ještě známkování akce, jehož výsledky jsou přiloženy dále v listu a velká podzimní výprava skončila v Břeclavi na nádraží oddílovým pokřikem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *