Tentokrát radostná zpráva

11180260_945507788814040_417450275_n

Sešli jsem je už v 16:30 na Duhovce, tehdy ještě ne z důvodu Svojsíkova závodu , ale kvůli tradičnímu táboráku, na 47. výročí založení našeho oddílu. Oficiální začátek byl sice v 16:30, ale poměrně dost lidí, včetně mě došla krapet později. Ze začátku šli členové starších družin vyřešit pár důležitých věci, konkrétně akce v dubnu a květnu. Zatím vlčata hrála nějaké hry s Keckou. Samotný táborák začal kolem šesté. Rozdělal ho tradičně Učeň, křesáním. Program byl velmi různorodý a zajímavý. Zpívání, čtení z knížky S Plamenem, jednotlivá představení družin se mě velmi pobavila, avšak nejvíce se mi líbily otázky zaměřené na vzpomínaní, co jsem s oddílem zažil, kdy jsem se nejvíc nasmál, nebo kdy jsem vařil. Nakonec bylo udělování orlích per. Po skončení táboráku šla vlčata domů a my, staří vlci, jsme se šli chystat ke spánku.

Ráno jsem si narychlo sbalili věci a vyrazili k nádraží. Odtud jsem jeli společně s holkami z V Trávě asi 2 hodiny do Znojma. Vystoupili jsme a společně i s mikulovskými skauty jsme se vydali na cestu. Šli jsem celkem rychle, a tak mi cesta rychle uběhla a za chvíli jsem byli u internátu, našeho bydliště pro nadcházející dny. Hned po příchodu jsme šli porotě ukázat naše představení družiny a odevzdat plakát s výpravou za sv. Jiřím. Nestihli jsem se ani pořádně vybalit a hned jsme museli zase někam pochodovat. Tentokrát na slavnostní zahájení ke znojemské rotundě sv. Kateřiny. Tam jsem se dozvěděli, že téma závodu je obchodnictví, a že musíme najít nějakého starého vetešníka, ale víc si nepamatuji, protože jsem moc neposlouchal. Po zahájení jsme se vrátili zpátky na internát a měli možnost se ještě vybalit a pořádně si před samotným závodem odpočinout. Vyráželi jsme v 12:27, a vrátit jsme se tedy měli v 17:27. Ze začátku jsem šli poměrně rychle, potom jsme si však začali uvědomovat, že času je docela hodně a zpomalili jsme. První stanoviště byly krizové situace, konkrétně pokus o sebevraždu. Stanoviště byly docela blízko u sebe, a tak nám to šlo rychle. Postupně jsme zvládli stanoviště s odhadem, fyzickou zdatností, logickým myšlením,  znalostí přírody, zasazováním macešek a nakonec stará známá zdravověda. Potom už jsme jen doluštili šifru a vyhledali starého vetešníka. Tomu jsme prodali doma vyrobené zboží a vrátili zpátky. Čas jsem stihli asi o 15 minut, také kvůli Vačkyho o 15 minut dopředu posunutým hodinkám. Potom jsme se navečeřeli a zašli na zmrzlinu. Poslední bod tohoto dne zabírala večerní hra. V té jsme se stali obchodníky a prodávali zboží. Unavení a plni nových zážitků jsme kolem jedenácté ulehli ke spánku.
Stávali jsme brzy, kolem sedmé. Museli jsme se sbalit a uklidit vypůjčené pokoje. Odměnou nám byla snídaně v podobě rohlíku a ovocného rohlíku. Následovalo chaotické přesouvání ven, a později na náměstí, kde se konala zpětná vazba formou zajímavé hry. Byli jsme rozděleni do družin a dávali smajlíky. Poté následovalo krátké spočinutí a konečně  očekávané vyhlášení výsledků. První se vyhlašovaly holky. (Ty naše břeclavské se umístily na krásném 3. místě)  A potom konečně my. Šlo se od posledního, dvanáctého místa. Když jsme ani po deváté nezaslechli jméno naší družiny, (během toho vyhlásili naše Mloky na 8. místě) byli jsme ohromně natěšení. Další zaznělo jméno Štik (4. místo) Teď už jsme ani nedýchali. Další zaznělo jméno Dingů. V tu chvíli nás přepadla ohromná radost, kterou jenom vystupňovalo přečtení jména naší družiny. Za odměnu jsme dostali deskovou hru, my jsme si vybrali Zeměplochu. Potom už jsme jenom vyzvedli naše batohy, došli k nádraží a celí šťastni jeli zpátky

Zapsal Vevča
(redakcí upraveno)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *