Smutné loučení aneb Konec skautingu v Břeclavi

Karel Majer, zástupce vůdce II. oddílu Břeclav a autor článku o konci skautingu v Břeclavi

Karel Majer, zástupce vůdce II. oddílu Břeclav a autor článku o konci skautingu v Břeclavi

Tento poslední červnový díl uzavře letošní seriál Střípky z naší historie – první republika, a to velice smutným tématem. Ovšem taková tečka v historii první republiky a prvorepublikového skautingu opravdu byla. O této ráně se dovídáme z časopisu Skaut Junák. Je přelom září a října roku 1938:

… Břeclavský skauting, který se poslední dobu neobyčejně vzmáhal, připravoval se letos ve 20. výročí naší samostatnosti oslavit také své patnáctileté trvání! Po velkém úsilí byla konečně získána od města slušná klubovna, připravovány podzimní a zimní rádcovské kursy, organisovaní roveři, samostatný oddíl Vlčat, prakticky navázány srdečné styky s katolickými skauty, skauty DTJ, započato se systematickou brannou výchovou v oddílech a p. krátce: Chtěli jsme oslavit výročí naší samostatnost i trvání břeclavského skautingu zvýšenou a usilovnou prací! Avšak málokdo z nás tušil, co nás v brzku očekává a že letošní naše tábory byly tábory posledními.

Mobilisační pohotovost:
Napětí posledních dnů zářijových vrcholilo mobilisací, která zastihla břeclavské skauty tak dokonale připraveny, jako málokterý spolek. Skauti s nadšením konali nejrůznější práce: poplachovou a spojkovou službu CPO (civilní protiletecká ochrana), službu na radnici u telefonů, samostatně vedli vaření pro pracovní čety, konali službu první pomoci při oddílech, které pracovaly na hranicích na zákopech, roveři pomáhali v obecních kancelářích a starší skauti ozbrojeni konali strážní službu na tratích, přejezdech, mostech a pod. A nebyla to služba lehká. Vyskytl se i případ, že malý skautík seděl u telefonu plných 48 hodin, poněvadž na něj omylem bylo zapomenuto při střídání služby. K tomu ke všemu dlužno připomenout, že všichni vedoucí byli povolání do vojenské služby a tak tito mladí hoši vše si organisovali zcela samostatně. Popsat však nadšení, s jakým se každá služba konala, je nemožno.

Rána osudu:
Zpráva o ústupcích naší vlády a ztrátě území, všechny nás zdrtila. Věděli jsme hned, že krásné lesy našeho okolí, kde jsme znali každou stezku, každý chodníček, kde jsme prožili tolik pěkných chvil, jsou pro nás ztraceny. Pomalu jsme se však s tím smiřovali. Až večer 6. října přišla nečekaná a pro celé město zdrcující zpráva: Břeclav patří k Reichu!!! — Na ulicích zmatek, pláč, zoufalost, bezradnost a hned příští den hromadné stěhování.

S bohem město, s bohem práce!
Také my jsme nelenili. Náš krásný inventář, letos nově koupené stany a vše, na co jsme celé roky šetřili, Němcům nenecháme ani za nic. „Raděj to hodíme do Dyje,“ prohlásilo jedno Vlče. Po rozhodnutí následoval hned čin. Otec jednoho skauta dal k disposici auto. Vše jsme naložili a odvezli do sousedního Lanžhota, obce, kde se nedávno založil teprve nový oddíl, čile se mající k světu. A tak spokojeni, že jsme pro skauting zachránili alespoň ten drobný majeteček, který se tak těžko buduje, sešli jsme se k poslední, smutné schůzce. Pár slov, slib, že nikdy a za žádných okolností nezapomeneme, že jsme všichni „z jednoho pytle“, junácká a státní hymna, stisk rukou a rozchod se slzami v očích. Skautingu, který v Břeclavi po 15 let bojoval za těžkých podmínek o čestné místo v řadě místních korporací a který si je také svou prací vybojoval, je konec!

Většina nás se rozešla po celém zbývajícím území naší drahé vlasti, kde mnozí žijí životem, který není hoden závidění. Doposud nevíme jeden o druhém, ale všichni víme. Že jsme stále skauti, nyní dvojnásob milující svou vlast, republiku Československou, a stále připraveni sloužili ji věrně v každé době…

Karel Majer, II. oddíl Břeclav

S běhajícím mrazem po zádech i se slzou v oku se i já loučím za tento seriál o historii břeclavského skautingu. Přeji pěkný konec pracovního roku a vydařené tábory. V červenci a srpnu se můžete těšit na speciální bonus o táboření břeclavského oddílu či jak správně postavit táborový stožár. Buďme rádi a važme si toho, že můžeme bez větších problému skautovat!

Káně, červen 2016

2 komentáře u „Smutné loučení aneb Konec skautingu v Břeclavi

  1. Mrazivé připomenutí toho, jak je třeba si vážit zdánlivě samozřejmé skutečnosti, že se ke skautingu můžeme svobodně hlásit. Díky, Káně.

  2. Díky za zprostředkování této důležité historie! Až mě z toho mrazilo. Také musím zapátrat v první kronice lanžhotského skautu! V případě, že bych narazila na nějaké zmínky o mezioddílové spolupráci ozvu se.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *