Pololetní prázdniny 2015 Nové Město na Moravě

DSCF5445

Severní vítr je krutý, počítej lásko má s tím. Tak znělo hlavní motto letošní výpravy o pololetních prázdninách.  Ty jsme společně s holčičím oddílem V trávě prožili na skautské chatě Mercedes u Nového Města na Moravě. Drsné akce na běžkách se letos zúčastnilo osmnáct odvážlivců.

I vyrazili jsme v pátek ráno směrem k severu vlakem do Nového Města. Po zabydlení ve velmi malebné chatě, jsme vyrazili na běžkařský výcvik. Mnozí z nás na dvou prkénkách stáli poprvé v životě. Po hodině Káněcího výcviku, však plynulá jízda dělala problémy jen některým z nás. Abychom si naše nově nabyté běžecké dovednosti ještě procvičili, ve skupinách jsme si užili štafetové závody. Odpoledne jsme si také projeli běžkařský okruh a představovali si, že se na něm už za pár dní bude prohánět Gabča a další naše skvělé biatlonistky. Večer jsme si dělali legraci z Kecky a jeho běžeckého stylu. Na běžkách totiž neklouže, ale poskakuje. Z dálky je rozpoznatelný, kvůli svému jedinečnému dresu, který se skládá z XXXL černé mikiny a tepláků. Někteří mu navrhovali, že by se na světový pohár měl přihlásit a natřít to všem profíků. „A místo pušky budu střílet šípy z luku. Jen v ležce to bude obtížnější,“ přemýšlel nahlas Kecka.

Před večeří všechny čekala výuka country tanců. První jsme se učili tanec zvaný Dlouhá řada a páni měli možnost volby. Ten druhý, kovbojská čtverylka, se tančil ve dvou kruzích po osmi tanečnících. Tentokrát si tanečního partnera vybíraly dámy. Všechny nejvíce pobavila taneční figura nazvaná pletla kytku v rozmarýnku. Což znamenalo, že se partneři a partnerky proplétali v kruhu. Na závěr nám Káně zahrál na kytaru, a my si naučené tance procvičili s hudebním doprovodem.

Na večeři byla bramborová kaše s párkem. Večer se hrála Učňova psychohra. Ta měla odhalit naše charakterové vlastnosti a pomoci nám se vzájemně lépe poznat. Hráli jsme u toho různé scénky a notně diskutovali nad jednotlivými body. Na závěr večera Káně vytáhl kytaru. A my všichni zpívali. Nejdřív severské písně, které si pro nás náš kytarista připravil a pak naše nejroztodivnější hity.

Ráno vedl rozcvičku Káně. Emča dělala na snídani chleba s vajíčkem. Brzy jsme se sbalili a vyrazili na půldenní výlet na běžkách. Jediný, kdo se nepřipojil, byl Káně, který chystal oběd a Jeleň, který se musel nutně učit na zkoušku. Celkem jsme ujeli osm kilometrů. Trasa byla příjemně upravená a především jsme si užívali dostatek sněhu. Jen lidí na hlavní běžkařské magistrále bylo dost. A tak se někdy stávalo, že jsme ostatním běžkařům zavazeli nebo je zdržovali. Všichni, i ti, co to na běžkách ještě moc nezvládali, si výlet užili a líbil se jim. I když první čtyři kilometry byly dosti do kopce. Cestou zpátky jsme si to vynahradili. Většinu času jsme jeli z kopečka. Pro některé to však bylo obtížnější, protože končili v prašanu vedle běžkařské stopy.

Po výborném obědě, který se skládal z pórkové polévky a Káněcí indočíny s těstovinami, začala příprava na zlatou horečku. Naši zlatokopové si museli vydělat, co nejvíce peněz, aby si nakoupili jídlo a nářadí na těžbu zlata. Proto v okolí chaty chytali králíky nebo pašovali různé věci přes hranice z Mexika na jih Spojených států. Večer pak své peníze ještě rozmnožili v kasínu. U Káněte se hrálo Oko bere, Kulďase někteří poráželi v kostkách. Jelen hrál se zlatokopy mikádo a Emča je vyzývala na partičku Cinku.

Po nákupu všech potřebných věcí, si je museli zlatokopové pronést Chilcootským průsmykem. To byla jedna z nejnáročnějších částí víkendového programu. Podle množství nakoupených věci, museli zlatokopové odnosit na kopec a poté zase snést dřevěná polena. Někteří účastníci výpravy byli po projitím průsmykem tak vyčerpaní, že se nezmohli ani na to, aby si po příchodu do chaty vysvlékli bundy. Do přenášení polen zlatokopům zpívalo Káně s Emčou pracovní písně. Cílem bylo nosiče povzbudit. Někteří po nich nejspíše chtěli hodit poleno.

V neděli o půl osmé ráno propukla zlatá horečka. Naši zlatokopové se museli co nejdříve vyhrabat ze svých spacáčků. Nasadili si běžky a v blízkém i vzdálenějším okolí si zabírali jednotlivé claimy. Z těch celé dvě hodiny dolovali zlaté nugetky. Nejšikovnějšími lovci zlata se se stal Želva s Anýzskem. Těm pomohl rychlý nedělní start, při kterém si stihli zabrat čtyři claimy. Tato dvojice se tam pyšnila titulem nejlepší zlatokop v Americe.

Když zlatá horečka opadla, sbalili jsme si věci do batůžků.Uklidili chatu a vydali jsme se směr nádraží. Domů jsme dorazili příjemně unaveni o půl páté odpoledne.

3 komentáře u „Pololetní prázdniny 2015 Nové Město na Moravě

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *