Oddílová výprava do Brna 10.3.

Účast: Pancho, Jeleň, Káně, Učeň, Lukyn, Řízek, Majkl, Kanár, Vevča, Vačky, Tobík, Tom, Lukáš K., Miki, Tomáš V., Kryštof, Vojta, Flavio, Andreas, Honzík Ch.

Tak v tomhle složení jsme sešli v sobotu ráno na nádraží. Mohlo to být lepší, ale i horší, takže účast byla taková průměrná. Po nákupu velmi výhodných jízdenek z IDS JmK, a jejich následném označení na nástupišti, jsme se přesunuli do vlaku, který po chvíli zamířil směr Brno.

 

Už po vysednutí z vlaku nás čekala první nepříjemnost. Jak už máme ve zvyku hned jsme zaveleli k odchodu, ale pak jsme se po sobě začali my starší zmateně dívat a zjistili jsme, že nikdo úplně přesně cestu na Špilberk, náš první cíl, nezná. V té chvíli se mi začali honit hlavou černé myšlenky a v nich jsem proklínal především Pajdu, od kterého jsem se až na srazu dozvěděl, že nejede. Kdybych to věděl dřív, tak se na to můžu alespoň dopředu připravit… Nakonec jsem cestu nějak našli pomocí mapy a náhodných domorodých kolemjdoucích. Náladu mi trošku zlepšil průchod parkem pod Petrovem, který byl díky slunečnému počasí opravdu rozkošný.

 

Na Špilberku jsme se rozhodli absolvovat prohlídku Kasemat, což byly původně vojenské objekty, které se později změnili v proslulé vězení. Jak už je naším zvykem vyfasovali jsme toho nejroztodivnějšího průvodce jakého měli (pamatujete na toho z Punkevek J). Ještě než jsme šli dovnitř, tak mu Andreas z pro mě stále nepochopitelných důvodu prozradil, že jsme z oddílu Vlci. A on nám to pak neustále mlátil o hlavu. Takže Andreasi kdybys to nevěděl, tak jsi Plameňák. Při prohlídce Kasemat jsem se od pána dozvěděli všechno možné i nemožné. Vždycky na něco narazil a pak od toho nemohl utéct, takže jsme se dozvěděli plno informací, které neměli se Špilberkem vůbec nic společného. Jindy se zase opravoval tak dlouho, až to nakonec zamluvil a radši nám to neřekl. To vedlo Jeleňa k poznámce: „Je to vůbec průvodce? Nebo jsme ho jen potkali cestou…“. I přes to všechno to byla velmi příjemná návštěva a dozvěděli jsme se toho hodně o různých mučících technikách a slavných vězních. Při odchodu nám nezbývalo nic jiného než si postesknout, že je škoda, že nám všechny ty všelijaké dveře neotevřou, abychom si tam mohli zahrát nějakou zajímavou bojovku. Bylo by to na to jako stvořené.

 

Naše další kroky mířili ke staré radnici, která je bohužel momentálně v opravě. Tak jsem si alespoň řekli pověsti o drakovi a kole a přesunuli se na Svoboďák. Tam jsme se chvilku kochali úžasnými moderními hodinami ve tvaru okurky či rakety a pak jsme klukům něco přečetl z knížky Skautské století, která byla vydána při příležitosti oslav sto let skautingu u nás a chvilku jsme si o tom povídali. Pak se už objevili Jeleň a Káňě, kteří se od nás na Špilberku odpojili, aby nachystali hru po městě. Prostřednictvím úvodní scénky jsme se přenesli ke konci I. světové války a vžili se do skautů, kteří roznášeli skautskou poštu. Nakonec se při ní nikdo neztratil a vyhrálo Majklovo družstvo. Během hry probíhala na náměstí demonstrace proti Aktě.

 

Na závěr jsme zamířili do Moravského zemského muzea, kdy jsme se podívali do přírodovědných sbírek. Když jsem tam tak obcházel ty exponáty se svitkem v ruce, tak si uvědomil, že už vážně budeme muset něco udělat jak se zkouškami (OP nebo stesky?) tak celkovou koncepcí, protože tam se ty činy plnili úplně sami a já jsem do toho musel některé horkotěžko kopat. Po cestě na nádraží se někteří (většina) zastavili v Macdonaldu, což se mi na oddílové akci trochu příčilo, tak jsme šel napřed.

 

Výprava se mi zdála moc povedená. A nejen mně, protože všichni dali 1.

P.S: Doufám, že to nebylo kvůli tomu fastfoodu…

Učeň

2 komentáře u „Oddílová výprava do Brna 10.3.

  1. Pěkně napsáno. Jinak k tomu McDonaldu, moc to hrotíš. To prostě k Brnu patří, když to tady „na vesnici“ nemáme 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *