Náčelnické zkoušky

O prvním březnovém víkendu se Lukas s Kánětem vydali do Brandýse nad Labem, aby tu plnili vůdcovské (náčelnické) zkoušky, které mají schvalovací doložku MŠMT. Třetím rokem tuto akci pořádá Liga Lesní moudrosti. Po absolvování můžeme vést zotavovací akce a tábory.  

Z pohledu Lukase:
Na plavbě lodí Fram byly skvělé už první okamžiky, nebylo tady žádné místo pro zabydlení a rozkoukání, co se kolem vlastně děje, ale šlo se přímo do akce. Od nádraží vycházely nové kmeny složené z lidí, kteří se většinou neznali,ale museli od začátku vytvořit dobře fungující tým.Od této chvíle jsme se za celý víkend prakticky nezastavili. Jeden bod programu střídal druhý a tak člověk neměl ani nejmenší chvilku na to, aby se nudil. Jednou z nejlepších věcí, kterou jsme všichni cítili už od začátku, byla atmosféra, kterou nikdo ničím nenarušoval. Všichni, kdo mohli, měli námořnická trička a chovali se jako na lodi a druhý den dokonce nikoho ani nenapadlo vyjít ven bez vesty a nechtěli jsme ji venku sundat ani v případech, kdy nám řekli, že můžeme (kromě jednoho.)

Skvělá byla zdravověda. Po zajímavé a zábavné přednášce jsme plánovali mezikmenové setkání a najednou jsme si měli nastoupit do auta a jet se podívat na korálový útes, na kterém stojí rezidence královny. A protože korálový útes se v polárním moři jen tak nevidí, nikdo z nás neodolal. Po chvilce kličkování městem jsme projížděli klidnou ulicí a nestačili se divit, auto na střeše všude leží nebo zmateně bloudí zranění, plno krve, občas na zemi nějaká ta ruka. I když to samozřejmě bylo jen hrané, byl to velice silný zážitek.

Po hostině na oslavu dosažení 78. rovnoběžky jsme si vyslechli příběh o kletbě, která postihuje proplouvající lodě a protože bylo před půlnocí, říkali jsme si, že je to krásný příběh na dobrou noc,to jsme ještě nevěděli, že dobrou noc si řekneme za více než pět hodin. Protože nám na palubě zbyly jen poslední dvě ženy, které se nesměli dotknout hladiny moře, rozdělili jsme se na dvě skupiny a nesli je k prvnímu stanovišti.Plní radosti jsme došli a zjistili, že musíme jít k dalšímu,které bylo snad ještě dál.Blížící se ráno a zima začínaly ubírat síly i těm největším drsňákům a tak, když jsme konečně došli ke druhému stanovišti a zjistili, že cesta ještě nekončí, některým z nás povolily nervy a tak jsme hlasovali, jestli jít dál.S ohledem na to, že naše žena byla docela zmrzlá, řekli jsme si, že už by šlo o zdraví a radši cestu ukončili a přidali se ke druhé skupině. Když jsme konečně přišli k cíli a vstoupili do malého kláštera, bylo nám nabídnuto zůstat tu navždy a opravdu nám nějakou dobu trvalo než jsme všichni odešli. Atmosféra starého kláštera při svíčkách po této dlouhé cestě nás uvnitř připoutala a nedovolovala nám odejít.

Poslední den jsme sledovali stavbu čtyř pilířů woodcraftu z dílků stavebnice, poté zapálení svíček a odříkání zákona v nezvyklé podobě. Uznejte věty jako buď statečný a stavěj z kostek i velké stavby nebo buď laskavý a půjčuj ostatním své dílky stavebnice, se moc často neslyší. Potom, protože jsme museli odejít dřív, aby nám neujel vlak, následovalo rozloučení a odjezd.

Pár vět od Káněte:
Většinu, co jsme si prožili, už tu sdělil Lukas. Akce jako taková, se mi velmi líbila a musím vyseknout poklonu všem organizátorům.

Bydleli jsme ve srubu, který byl nádherný a patřil Junáku. Škoda, že naše středisko nevlastní podobný.

Během víkendu jsem se seznámil či oprášil známost s mnoha lidmi, kteří podle mne stojí za to. Dokonce v rámci přípravy akce budu spolupracovat s Coralem – pražským woodcrafterem na akci „woodcrafterské švejkování“, které se bude konat příští rok na lomu u Lipnice.

Úžasná diskuse pak byla v rozdílnosti Junáka a LLM. V jejich kladech a záporech. A závěr organizátorů, který měl vystihovat woodcraft, byl přímo zabíjácký „Sex pod modrou oblohou aneb není důležité přežít, ale užít…“ Popsat, co ve mně akce zanechala, se nedá snad ani popsat. Poznatky a inspirace budeme samozřejmě aplikovat u nás v oddíle.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *