Kufr objeven aneb Jak bylo na přechodu Pálavy


Ilustrační foto
Ilustrační foto

Odbila hodina sedmá, ba ne celá k tomu navrch ještě i minuta sedmnáctá a na břeclavské vlakové nádraží se sešli „starší“ členové našeho oddílu Plamen a někteří rodiče, aby se vydali do hor hledat onen tajemný kufr, o kterém věděl jenom Káně. Panchova skupina Lišek měla vlastní trasu, setkali jsme se až u Sirotčího hrádku. K tomu nás ještě potěšili Andrej, Kulďas a Kryšpín svojí účastí, dohromady tedy 30 lidiček.

Vyjeli jsme osobákem (takovým tím kodrcákem) a vystoupili jsme v zastávce Popice. Učeň dojemně řekl proslov a zahájili jsme hromovým pokřikem 44. zimní přechod Pálavy. Členové družin dostali první dopis – šifru a z ní se dověděli, že další zpráva je čeká na Dívčím hradě. Úkol zněl jasně, vyrazit! Mezi Popicemi a Strachotínem jsme si za-ram-cam-covali a Pajda při této příležitosti i jako vzpomínku na tatíčka Netopýra sdělil matematickou hádanku, kterou však z kapacitních důvodů nebudu uvádět. Po cestě do Dolních Věstonic jsme jako každý rok potkali nimrody – zelené myslivce s flintami, kteří se po nás dívali divnýma očima, a (alespoň) já jsem jim to stejným pohledem oplácel. Ve vesnici, v jejímž katastru se nalezla ona známá soška, jsme se občerstvili. Čas se našel i pro Pajdovy nápovědy k hádance.

Na Dívčí hrad je to vždy do kopce, tedy nic nového pod sluncem. A právě sluníčko toho času zářilo jako o život a nám všem v kombinaci s chůzí do kopce bylo horko. Zábavu připravil Jeleň tradiční hrou na medúzu, to víte, tradice zavazuje. Na Dívčím hradě dítka vyluštila druhou šifru, posvačili jsme (Jeleňova babička upekla moc dobré koláčky s domácími povidly) a jelikož povinnost ukládala tu nezůstat, i vydali jsme se na další úsek.

Počasí se pomalu kazilo a kolem Děvína (549 m. n. m.) bylo v atmosféře cítit zvláštní druh jednotek tlaku, o kterých vědí jen ti zasvěcení. (Milý čtenáři, někteří z vás prostě všemu neporozumí :-). Oběd následoval na Soutěsce, potom v Klentnici na autobusové zastávce se vyluštila třetí – poslední šifra. Ta nás odkazovala na Sirotčí hrádek hledat jeskyni.

Na louce nad Klentnicí (pod již zmiňovaným Sirotčákem), kde se jistého času scházela i největší sebranka druhé světové, tedy členové gestapa a jiná verbeš, jsme se setkali s Liškami. Starší členové se pustili do hledání jeskyně, mladší odpočívali. Do skalní sluje se nedostal každý. Profil vchodu byl natolik úzký, že do dómu se dostal jenom Želva, který kufr zachránil… Teď to říci už mohu, obsah kufru tvořily pamlsky. Hodily se a byly dobré. Na hřišti jsme si ještě stihli zahrát ufobal.

Začalo sněžit a čas neúprosně plynul. Odjezd našeho vlakového dostavníku z Mikulova se neustále přibližoval. Proto jsme si přišlápli, abychom v Mikulově nemuseli utíkat. Však naštěstí jsme nemuseli. Vše jsme stihli (jak by nádražáci řekli, šli jsme podle grafikonu). Ve vlaku jsme dopili poslední zbytek čaje a dojedli sladké pečivo, zejména ještě Učňovo vánoční cukroví.

Tradiční výprava se letos velmi povedla, všichni dojeli domů, kufr byl objeven, bylo i řečeno řešení hádanky. Udělali chybu Ti, kteří nejeli. No, Vaše chyba. Snad si s námi přijdete zaplavat do krytého bazénu příští týden.

 

autor: Káně, v Břeclavi ještě toho dne

1 komentář u „Kufr objeven aneb Jak bylo na přechodu Pálavy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *