Již 47. tábor

A je to za námi. 47. tábor oddílu Plamen je mrtev, ať žije ten další. Vždy to tak rychle uběhne… Tyto myšlenky se mi honí hlavou, když se vracím domů z tábora. A Břeclav – takový rozdíl. Při výstupu z dopravního prostředku dostávám facku, to ta teplota připomínající Saharu. Rozžhavená břeclavská placka – po tom se mi tedy rozhodně nestýskalo. Přicházím do domu, vítají mne rodiče, kteří si myslí (jako každý rok), že jsem povyrostl. Ale kde pak! Pořád malý. Místnosti obydlí na mě působí stísněně, připadám si jako obr v krabici od bot. Tedy, abych byl přesnější s mojí výškou, trpaslík v krabičce od sirek… Letos jsme poprvé tábořili u Podhradí nad Dyjí. Louka je to opravdu krásná, jen měla dvě mouchy: za prvé tam bylo neuvěřitelné množství much (zejména se jim líbilo v kuchyni) a za druhé blízká silnice, naštěstí ne moc frekventovaná. První část se konala pod hlavičkou SVČ Lidické Břeclav, ale byla to jen formalita, která nešla znát v běžném táborovém životě. Ze začátku jsme tábor postavili (děkujeme všem, kteří se podíleli – zejména pak rodičům!!!), poté probíhal volnější program řízený zejména Pajdou. Jeden den si kluci vyšli na výpravu „Za stínem“, další si dělali zápisníčky „prožitků“, poznávali stromy v okolí tábora, běhali azimuťák nebo třeba pozorovali hvězdy. V závěru prvního týdne se konala sauna a setonův hrnec. Pak dojela vlčata, počet táborníků stoupl na 37. Během táborových dnů se plnily odborky a hrála se celotáborová hra o Vikinzích. Letos prvně byly tyto hry rozděleny pro starší a mladší. Ve středu se vydařil výlet lodí z Vranova do Bítova a návštěva tamního hradu, v sobotu pak návštěvní den, kde přijelo kolem 25 rodičů. Vše ukončil pondělní slavnostní oheň, u kterého se vyhlásila celotáborovka a jiné soutěže. Velmi dojemné bylo i předání Medaile díků Panchovi za přítomnosti šéfů střediskové rady, vedení oddílu V Trávě či bratrů Rolfa a Hasana. Myslím, že se tábor opravdu vyvedl podle naších představ.

Těch událostí se samozřejmě stala celá řada, sem na internet by se všechny nevlezly. Ale naštěstí jsou pečlivě zaznamenány v kronice, takže kdo by si chtěl zavzpomínat, stačí otevřít kroniku a najít si to ta tam.

Káně

1 komentář u „Již 47. tábor

  1. Chtěl bych jenom říct (spíš napsat) že i já jsem velice spokojený s letošním táborem. Velká zkušenost pro mě byla vedení Vlčat a i jejich oddělená celotáborovka. Byl to opravdu super tábor!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *