Fenomén skautské hudby: Poštorenská kapela


Poštor. kap

Poštorenská kapela před odjezdem do Maďarska v roce 1933.

Poštorenská kapela, hraje pěkně zvesela. Za ní v pěkné parádě, skauti v dobré náladě.
Bando – stále hraj!

Prosinec je také ve znamení krásné hudby. Všude nás hudba obklopuje, a nejen ta vánoční. Proto jsem se rozhodl tento měsíc věnovat pozornost v seriálu Střípky z naší historie opravdu něčemu, co bylo známé nejen u nás, ale i za hranicemi naší vlasti…

Poštorenská kapela vznikla v druhé polovině dvacátých let minulého století. Založil ji údajně jeden z profesorů břeclavského gymnázia, bohužel více informací se nedochovalo. Kapela je tvořena zejména skauty z 1. oddílu junáků skautů RČS v Poštorné, ovšem časem se do ní přidávají i hudebníci neskauti. Jeden z prvních koncertů, kde kapela vyhrávala, se konal začátkem června roku 1928 před kostelem v Poštorné. Hudebníci za ni dostali i finanční odměnu, kterou použili jak do oddílové pokladny, tak i na samotný chod kapely.

Kapela to byla dechová v tomto instrumentálním složení:  heligon, baskřídlovka, křídlovka, bas klarinet, es klarinet, eufonium, trubka, buben, činely. Podle nástrojového složení lze usuzovat, že kapela byla schopna zařazovat i náročnější repertoár.

V první polovině třicátých let byl vedoucím hudby Vladimír Anděl (buben) a kapelníkem Oldřich Mikula (křídlovka). Dále kapelu tvořili: František Tévolt (heligon), Rudolf Kakač (baskřídlovka), Rudolf Starýnský (křídlovka), Antonín Houdek (křídlovka),  Josef Šotnar (b klarinet), Leopold Klimovič (es klarinet), Zelba (b klarinet), Rudolf Klimovič (klarinet), Eduard Fenereis (baskřídlovka), Jan Malenkovič (baskřídlovka), Jan Nešpor (heligon); Rajmond Výborný (eufonium), Jan Polák (trubka), Ladislav Anděl (trubka),  Matěj Popovič (činele), Josef Blažek (trubka), Josef Klimovič (trubka).

Důležitou roli zde hrál i František Kňourek – Šedý Havran. Jeho funkci bychom dnes mohli nazvat manažer. Ten nechyběl při žádné větší skautské akci a s sebou brával právě i kapelu. Složil i několik písní, které kapela hrála. Myslím, že „Poštorenskou kapelu“ či „Stály baby u vesnice“ nemusím představovat.

Poštorenská kapela nehrála jen na skautských akcích, ale také v místních podnicích. Mikulášský večer v místnostech U Strouhalů patřil k těm pravidelným.

Svoji slávu kapela získala také díky svým excelentním výkonům na mezinárodních akcích. Účastnila se zřejmě dvou světových Jamboree (1933 v Maďarsku a 1937 v Nizozemsku), a dvou slovanských  (1931 Praha a 1935 v Polsku). V roce 1933 po jamboree poslalo vedení Svazu dopis Vl. Andělovi, ve kterém velice kladně hodnotilo jejich příspěvek pro zdárný průběh akce. O těchto úspěších se píše i v knize Skautské století! (str. 99)

Druhá světová válka byla osudovou jak pro Poštorenský oddíl, tak i pro jeho kapelu. Ta se už nikdy neobnovila. Veliká škoda! Kéž by se i dnes zformovala nějaká skautská kapela. Inu, hudebníků by bylo v Břeclavi dost…

Tento díl ukončím heslem z kroniky poštorenských skautů: Ta naše kapela, každého rozdělá.

(Káně, prosinec 2015)

skenování0092

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *