Druhý víkend čekatelského kurzu Rozrazil

Z druhé víkendovky Rozrazilu jsem se vrátil unavený a vyčerpaný, ale se spoustou inspirace a nových poznatků.

Na místě srazu panovala přátelská atmosféra, sešli jsme se v plném počtu. Posedali jsme na deky a snědli malé občerstvení. Po jídle od nás vysbírali všechnu elektroniku kromě baterek, a rozdělili jsme se do čtyř skupin dle drsnosti (já jsem byl v té nejdrsnější). Dostali jsme mapu s informacemi jak se dostat na určité místo a malou kabelku, do které jsme si měli nabalit nejdůležitější věci. V lese na blátivé cestě už na nás čekal instruktor Petr, oznámil že jestli chceme získat nějaké věci na přespání tak musíme naběhat, nebo nadřepovat určitý počet bodů. Následující hodinu jsme strávily procvičováním steheních svalů. Potom nám ale Petr zdělil že se změnila situace. Nedaleko vybuchla továrna na nějaké nebezpečné chemikálie, a tak jsme si museli zakrýt obličej i s očima, a asi půl hodiny čekat než pro nás dojede auto. Celou ponurou atmosféru, kterou dotvářela zima a mrholení jsme kazili jen my, když jsme si vykládali vtipy. Se zpožděním pro nás dojela Kloky, ale v autě na nás čekalo další nemilé překvapení vpodobě plynových masek se zalepenýma průzorama. Jediné co mě mrzelo bylo, že jsem nemohl pozorovat výrazy kolem jedoucích řidičů. Z auta nás zavedli do podzemního krytu, kde už na nás čekali batohy a zbytek účastníků. Najedli jsme se a šli jsme spát. Ráno nás vzbudily, že je ráno jsme spíš tušily. Na snídani byla jen čínská polívka. Po snídani byly přednášky: Příprava programu, Psychologie, Zahraniční skauting. Po poslední přednášce jsme šli polovina (15 lidí) barvit hrníčky. Najednou jsme zjistili že druhá půlka zmizela i s jejich batohy. Dostali jsme za úkol najít deníky nějakých lidí, kteří přežívali tady v krytu, podle zašifrovaných vzkazů. V průběhu luštění se objevil Thran (instruktor), pověděl nám něco o postapokaliptické situaci venku, kde řádí anomálie a čtyři z nás odvezl, aby jsme získali program s mapou anomálií. Přihlásil jsem se jako první. Když jsem vyšel ven, na chvíli jsem nevěřil svým očím. Celou dobu jsem si myslel, že jsme někde v opuštěném bunkru v lese. Ale když jsem vyšel ven, koukal jsem se na osvětlenou ulici Brna, my jsme byly celý den v Brně! Za pomocí stalkerů, se kterými nám Thran domluvil schůzku jsme v temném podzemí našli GPSku a mapu vysílačů starého Toma, který zkoumal anomálie. Nejbližší vysílač byl sice docela blízko, zato byl ale ukrytý na louce, kam jsme se museli prodírat po kolena hustou a mokrou trávou. Z vysílače jsme vzali zdroj na napájení počítače. Stalkeři nás dovedli do rozbořeného domu, kde jsme našli ukrytý počítač, po chvilce zápasení se zdrojem se nám ho podařilo zprovoznit. Stáhli jsme si program, který jsme potřebovali, a přesunuli jsme se na místo kde nás měl Thran vyzvednout. Po docela dlouhé době nás pro nás dojela Kloky, a ačpak vypadala nedůvěryhodně, tak nás promoklé, a zmrzlé dovezla do krytu. V krytu jsme se převlékli do sušších věcí, pustili jsme se do rozšifrování programu. Po chvíli se ale objěvila Čmelda (další instruktor, i když vypadala jako psychopat), řekla nám dort a ukázala nám suroviny. Ani nevím jak zmizela, protože za chvíli se objevil další instruktor, že má pro nás další misi. Sice se mi už nechtělo do mokrého oblečení a ještě mokřejších bot, ale i tak jsem se rozhodl vyrazit znovu ven. Mirek nás dovezl ke kolejím, a řekl nám jen že máme jít na konečnou. Tam jsme potkali další psychopatku, která nás požádala aby jsme prolezli podzemní tunely a našli barevné lístečky, a za oplátku nás dovedla k informátorovi. Zprvu jsme s ním komunikovali baterkou-morseovkoua když jsme zjistili že je angličan, tak jsme se s ním raději sešli. Řekl hodně užitečných informací a poslal nás za jeho známým, který je prý dole. Toho jsme bohužel nenašli, a naše pátrání, během kterého jsme řešili filozofickou otázku: jak vypadají suché věci ukončil až Mirek, který se nás vydal hledat. Zavezl nás k bunkru, a hned jsme šli spát. Ráno (už svítalo když jsme šli spát) jsme se sešli s druhou půlkou účastníků (docela nás překvapilo, když jsme si uvědomili že je nás 30). Posled- ním úkolem bylo projít aktivovat portál a projít jím na bezpečné místo. Jediný problém představovalo Bratrstvo a jejich hlídky. Vypořádali jsme se s nima ale statečně, a tak jsme se přesunuli do vytopené klubovny domorodých skautů. Zde na nás čekali hory dobrého jídla, a naše věci i mobily. Proběhla ještě zpětná vazba. Po skončení někteří pomohli s úklidem, a vyrazili jsme domů.

Tento výkend byl o dost drsnější než ten předchozí, a i když to tak asi vyznělo, nebyla to jen zážitková akce. Naučili jsme se mnoho nového, procvičili jsme se mozkové závity, museli jsme pracovat v kolektivu a vneposlední řadě jsme si sáhli psychicky i fyzicky na dno. Musím říct že to byl opravdu povedený víkend se super lidma, a doufám že letní část bude ještě o kousek lepší!

prožil Kecka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *