45. tábor – aneb stavěli jsme i železnici

45. tábor „Stavba železnice“ Střelnice 2012

7. 7. Sobota: „Vzduch, slunce, voda, oddíl Plamen volá. Do přírody ven, buď připraven,“ rozeznělo se lesem při příchodu vlčat do tábořiště. Tímto tedy oficiálně začal tábor našeho oddílu, letos čtyřicátý pátý.  Rádcové a starší vlci nachystali na úvod představení ve stylu dálného západu, které posloužilo zejména nováčkům jako seznámení s tábořištěm. Poté se příchozí ubytovali, maminka Vojty Tichého – Kroky se přivítala s kuchyní a Pancho vykonal bezpečnostní přednášku. Poté proběhlo slavnostní přivítání cestujících zaoceánské lodi, pan ministr železnice (Káně) Kolomír McRail pronesl řeč
a představil ostatní zaměstnance ministerstva. I začala celotáborová hra. Před večeří proběhla hra na udělování licencí – inženýr, zeměměřič, strojvůdce a lovec. Kdo ji nedostal, stal se dělníkem. Po těstovinovém salátu vznikly stavební společnosti (táborové družiny)a pak jsme se sešli u táborového kruhu, kde nám Pajda rozdal „Zpěvník dlouhej tratí“, zazpívali jsme si písně Vlak, Já ryl, Tak už mi má holka mává aj. Nakonec skauti dostali Skautskou stezku. A šlo se spát.

8. 7. Neděle: Dopoledne společnosti vyšly na výpravu do okolí. Jejich úkolem bylo zjistit, kolik staničních kolejí stojí na nádraží v Oslavanech, nakreslit plánek dolů a vleček v okolí Oslavan, vymyslet název společnosti a pokřik či heslo, nebýt spatřen jinou družinou a přijít přesně v 12:15. Po odpoledním klidu jsme si „poběhali“ po úřadech, neb Kecka připravil hru Byrokracie. Večer jsme ještě hledali přepracovaného (opilého) inženýra po lese, který asi moc slavil.

9. 7. Pondělí: Probudili jsme se do pěkného, slunného dne. Po snídani se staršími proběhl bod do stezky, a sice Minuta nahlas. Po úvodním, rétorickém výstupu Káněte jsme si řekli základní pravidla mluvnictví a rozcvičili jsme se na pár jazykolamech. Poté si každý vylosoval jedno téma, o kterém měl jednu minutu hovořit. Při tom ho Učeň nahrával na kameru. Mladší mezi tím si trávili čas s Lukasem. Před obědem si kluci ještě stihli zahrát bränball. V odpoledním bloku na stavební společnosti čekala hra s obchodováním pozemků, kterou připravoval Pajda. Večer jsme se sešli v týpí. Pokračovaly písně z táborového zpěvníku. Po večerce nás chtěli „navštívit“ hasiči, skauti… z Oslavan
a chtěli ukrást vlajku. Naštěstí jsme předem dostali echo, a tak se jim to nepovedlo. Zasahoval zejména Učeň s bikou.

10. 7. Úterý: „Převrat na ministerstvu, McRail odvolán, kupte si ranní speciál!!!“ znělo hned z rána táborem. Dopoledne nový ministr – Jeleň ukončil smlouvu se společnostmi a chtěl, aby se vrátily lodí do své vlasti. Nemá rád železnici a nejlépe by všude dosadil své dostavníky. Naštěstí družiny přišly na to, že to byl on, který vše nachystal (zejména odvolání McRaila), a tak ho náležitě potrestaly. Před obědem došel na návštěvu dívčí oddíl V Trávě. Naneštěstí se rozpršelo, a tak jsme si nic společně nezahráli. Odpoledne také pršelo, a tedy alespoň proběhl blok se stezkami. Kolem sedmé se počasí umoudřilo. Lukas odvedl další etapu – přenos kolejnic. Večer jsme zpívali v týpí.

11. 7. Středa: Den celodenního výletu, kterého jsem se však nezúčastnil, a proto nepodám žádné informace. Vím jen to, že kluci oplatili návštěvu u holek. Odpoledne odjeli Pajda, Tejda, Majkl, Lukyn a Tofík na nadhazovací kliniku do Havlíčkova Brodu.

12. 7. Čtvrtek: Probudili jsme se do špatného počasí. Obloha šedá, chladno, sem tam mrholení. Program na dopoledne zněl jasně: vykoupat se v krytém bazénu v Nové Vsi. A tak se i stalo. Musím zde podotknout, že občasná čistota nezaškodí. Kolektiv kuchyně ministerstva si vzal dovolenou. Družiny si musely uvařit oběd na ohni. Všem se jídlo povedlo, akorát že některým to trvalo daleko déle než jiným. Odpoledne následovala další etapa, ve které družiny rýžovaly zlaté valouny v řece. Navečer se pak konala výstava mademoiselle Michaele, kterou  připravil Učeň. Jenže nastala chyba, Michaele neměla své exponáty, a proto družiny musely připravit nové. Večerní nástup proběhl za stmívání. Všichni jsme byli unavení. Šli jsme tedy hned spát. Ještě musím připsat, že toho dne se jelo do Ivančic s Láďou, neb se sekl do ruky.

13. 7. Pátek: Ráno opět nevlídno. A k tomu vyhaslo pod kotlem čtyřem lokomotivám u brodu. Společnosti měly další úkol. Rozdělat oheň u brodu a přenést ho k táborovému kruhu. Byl to těžký úkol. A navíc pršelo. V druhém dopoledním bloku jsme se ještě zabývali stezkami. Odpoledne vykouklo sluníčko a rozehnalo mraky. Jeleň odvedl etapu Stavba mostu přes Grand Canyon  a stavění přístřešků pro dělníky. To trvalo až do večeře. Po ní už program nebyl. Část šla spát do přístřešků, ostatní spali ve stanech.

14. 7. Sobota: byl den předposlední a náročný. Po snídani jsme připravovali slibový oheň. Program byl tedy volnější, čehož využili nejmenovaní bratři, kteří se nekamarádsky zachovali vůči jiným. Nad námi se stahovala šedá mračna, roveři s vedoucími byli v jednom kole. Odpoledne mělo totiž proběhnout zakončení celé táborové hry. Nervóznější nálada šla cítit. Nakonec však družiny dostaly mapu a i šifru od ministra. Ve zprávě bylo napsáno, že se mají dostat do Zbýšova, a to pěšky. Dvěma společnostem se to podařilo, zbylé dvě jely nakonec autobusem. Pršelo. Ve Zbýšově na všechny čekal McRail se svými kolegy, v Muzeu průmyslových železnic jsme hru slavnostně ukončili a projeli jsme se po úzkorozchodné železnici vláčkem tažený parní lokomotivou. Všem se myslím závěr líbil. Veliké díky patří Panchovi a Džardovi, řidičům, bez kterých bychom se neobešli. V táboře na nás čekala večeře, a po ní už slibový oheň, diplomy a závěrečné zpívání. U kruhu zůstalo ještě na chvíli vedení, které zhodnotilo tábor.

15. 7. Neděle: „Rád bych si koupil nádraží, kde vlaky nikdy nejezdí…“ vzbudil nás Pajda písní Loučení. Poslední den 45. tábora oddílu Plamen! Ten už nebudu popisovat. Každý rok je to stejné. Nic méně, musím uvést nemilou zprávu, kterou jsme se dozvěděli od Rumrajcha – statkáře z Oslavan, u kterého jsme měli uskladněný materiál. Letos u něj věci nesložíme, ale našel pro nás náhradní místo! U pana Čecha kdesi mezi Oslavany a Novou Vsí. Jeleň, Tejda, Kecka, Franta, Džarda a Káně tedy složili věci někde na polorozbořeném statku na dvě rezavějící vlečky, přikryli je plachtou, co Pancho narychlo koupil v Brně, a konečně odjeli domů. Dostal jsem se domů po desáté hodině večerní. Unavený, ale s dobrým pocitem pěkného tábora.

zapsal Káně   

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *